Emil Theodor Kocher
V dnešním článku budeme hovořit o Emil Theodor Kocher, tématu, které v poslední době vzbudilo velký zájem. Emil Theodor Kocher je něco, co ovlivňuje mnoho lidí v různých oblastech života, ať už v práci, rodině, zdraví nebo jiných zásadních aspektech. Objevíme důležitost Emil Theodor Kocher, stejně jako jeho důsledky a možná řešení. Tento článek si klade za cíl osvětlit Emil Theodor Kocher a nabídnout relevantní informace, které pomohou lépe porozumět tomuto tématu. Kromě toho prozkoumáme různé pohledy a názory odborníků na toto téma, abychom poskytli globální a vyváženou vizi. Čtěte dále a zjistěte vše, co potřebujete vědět o Emil Theodor Kocher!
| Emil Theodor Kocher | |
|---|---|
 | |
| Narození | 25. srpna 1841 Bern |
| Úmrtí | 27. července 1917 (ve věku 75 let) Bern |
| Místo pohřbení | Bremgartenfriedhof (46°57′ s. š., 7°25′4″ v. d.) |
| Alma mater | Bernská univerzita |
| Povolání | chirurg, lékař, vysokoškolský učitel a fyziolog |
| Zaměstnavatel | Bernská univerzita |
| Ocenění | honorary Fellow of the Royal College of Surgeons (1900) Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1909) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Emil Theodor Kocher (25. srpna 1841, Bern – 27. července 1917, tamtéž) byl švýcarský lékař, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu z roku 1909 za výzkum štítné žlázy.
Život
Emil Theodor Kocher se narodil ve švýcarském Bernu v roce 1841. Roku 1865 absolvoval medicínu na Bernské univerzitě. Následně studoval v Berlíně, Londýně, Paříži a ve Vídni, kde byl žákem Theodora Billrotha. V roce 1872 se na Bernské univerzitě stal profesorem chirurgie a vedoucím univerzitní kliniky, jímž zůstal až do důchodu. Zemřel roku 1917.
Kocher publikoval velké množství odborných prací a učebnic. Jako jeden z prvních chirurgů uplatňoval aseptické principy Josepha Listera. Za svůj výzkum štítné žlázy v roce 1909 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Do roku 1912 provedl až 5 tisíc výřezů štítné žlázy. Podařilo se mu snížit úmrtnost při takové operaci z 18 procent na méně než 0,5 procent. Dále se podílel na zdokonalení léčby dědičných malformací i zlomenin a operací žaludku, plic, hlavových nervů, jazyku a kýly. Vymyslel rovněž mnoho nových chirurgických metod, nástrojů a zařízení, například Kocherovy svorky nebo metodu pro snížení dislokace ramene.
Odkazy
Reference
- ↑ a b Emil Theodor Kocher | Encyklopedie Britannica . Encyklopedie Britannica, Inc. . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Theodor Kocher | nobelprize.org . . Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil Theodor Kocher na Wikimedia Commons
