V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Satoši Ómura, pochopíme jeho důležitost a dopad na dnešní společnost. Od jeho počátků až po současnou situaci budeme analyzovat, jak se Satoši Ómura podařilo ovlivnit různé aspekty každodenního života. Budeme se zabývat různými pohledy a názory na Satoši Ómura a budeme se snažit pochopit jeho význam v různých kontextech. Kromě toho prozkoumáme potenciální výzvy a příležitosti související s Satoši Ómura a jak mohou ovlivnit budoucnost. Prostřednictvím tohoto článku se pokusíme osvětlit roli Satoši Ómura v současném světě a to, jak nadále utváří naši realitu.
Satoši Ómura 大村 智 | |
---|---|
Satoši Ómura ve Stockholmu v prosinci 2015 | |
Narození | 12. července 1935 (88 let) Nirasaki, prefektura Jamanaši, Japonsko |
Národnost | japonská |
Alma mater | Univerzita v Jamanaši Tokyo University of Science (M.S., Sc. D.) Tokijská univerzita (Ph.D. et Ph.D.) |
Povolání | biochemik |
Znám jako | spoluobjevitel avermektinů |
Ocenění | Nobelova cena (2015) |
Funkce | profesor |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Satoši Ómura, japonsky 大村 智; Ómura Satoši, (* 12. července 1935 Nirasaki, prefektura Jamanaši) je japonský biochemik, který působí jako emeritní profesor na Kitasatově univerzitě v tokijském Minatu a také v pozici profesora chemie na Wesleyanově univerzitě v connecticutském Middletownu.
V roce 2015 obdržel spolu s americko-irským parazitologem Williamem C. Campbellem Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství, když byly oceněny jejich objevy na poli nové léčby infekcí způsobených hlísticemi. Rozdělili si tak poloviční podíl. Druhá část připadla čínské farmakoložce Tchu Jou-jou za novátorskou terapii malárie.
V roce 1963 absolvoval chemii na univerzitě v Jamanaši. Magisterský stupeň studia ukončil na Tokyo University of Science. Postgraduální titul (Ph.D.) pak nejdříve získal roku 1968 ve farmakologii na Tokijské univerzitě. Druhý doktorát obdržel v oboru chemie roku 1970 na Tokyo University of Science.
Od roku 1965 působil jako vědec na Kitasatově institutu a přednášel na Kitasatově univerzitě v tokijském Minatu. Obě instituce byly v roce 2008 sloučeny. Prezidentem institutu se stal roku 1990 a k roku 2015 zde pracoval jako emeritní profesor. Mimoto byl v roce 2005 jmenován profesorem chemie na Wesleyanově univerzitě v connecticutském Middletownu.
Ve vědecké dráze se spolupodílel na vývoji léčiv vyrobených z aktivních látek přirozeně se vyskytujících v mikroorganismech. Objevil třináct nových bakteriálních rodů, včetně Kitasatosporia, Longispora a Arbophoma, a také čtyřicet dva kmenů. Extrahoval přes 470 organických sloučenin, řadu z nich s jedinečnou chemickou strukturou, které byly využity jako antibiotika.
Spolu s americko-irským parazitologem Williamem C. Campbellem převzal Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství, když byl oceněn přínos v podobě nové léčby parazitárních onemocnění způsobených hlísticemi. Profesně se zabýval výzkumem půdních bakterií rodu Streptomyces. Z něho se mu podařilo izolovat kmen Streptomyces avermitilis, produkující makrocyklické laktony avermektiny, u nichž byly prokázány antiparazitární účinky. Campbell následně vyvinul léčiva, jejichž hlavním reprezentantem se stal ivermektin. Světová zdravotnická organizace začala avermektiny masivně používat od 80. let dvacátého století v léčbě proti onchocerciáze (říční slepotě), elefantiáze a dalším parazitárním onemocněním.
Druhá část Nobelovy prémie připadla čínské farmakoložce Tchu Jou-jou za novátorskou terapii malárie.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Satoshi Ōmura na anglické Wikipedii.