Max Delbrück
V dnešním světě získal Max Delbrück nebývalý význam. Ať už svým vlivem na společnost, vlivem na kulturu nebo významem v ekonomické sféře je Max Delbrück tématem, které nezůstane bez povšimnutí. Postupem času jsme byli svědky toho, jak se Max Delbrück vyvíjel a přizpůsoboval měnícím se okolnostem moderního světa. V tomto článku podrobně prozkoumáme různé aspekty Max Delbrück a jeho relevanci dnes. Od jeho počátků až po jeho vliv na současnost budeme analyzovat, jak Max Delbrück označila před a po v různých aspektech každodenního života.
| Max Delbrück | |
|---|---|
 | |
| Narození | 4. září 1906 Berlín |
| Úmrtí | 9. března 1981 (ve věku 74 let) Pasadena |
| Místo pohřbení | Mountain View Cemetery and Mausoleum |
| Alma mater | Univerzita v Göttingenu |
| Povolání | genetik, vysokoškolský učitel, fyzik, virolog, biofyzik, astrofyzik a molekulární biolog |
| Zaměstnavatelé | Vanderbiltova univerzita (1940–1947) Kalifornský technologický institut |
| Ocenění | Kimber Genetics Award (1964) Gregor Mendel Medal (1967) zahraniční člen Královské společnosti (1967) Mendel Medal (1968) Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1969) … více na Wikidatech |
| Choť | Mary Adeline Delbrück |
| Děti | Tobias Delbruck |
| Rodiče | Hans Delbrück a Lina Thierschová |
| Příbuzní | Emmi Bonhoefferová (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Max Ludwig Henning Delbrück (4. září 1906 – 9. března 1981) byl německo-americký biofyzik a genetik, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1969. Za objevy týkající se replikačního mechanismu a genetické struktury vitrů ji spolu s ním obdrželi Alfred Hershey a Salvador Luria.
Max Delbrück pocházel z Berlína. Jeho otec Hans Delbrück byl historik, pradědečkem z matčiny strany byl chemik Justus von Liebig. Maxovi sourozenci Justus Delbrück a Emmi Bonhoefferová, byli členy protinacistického odboje. Právník Justus byl spolu se svými příbuznými Klausem a Dietrichem Bonhoefferovými v roce 1945 popraven za přípravu atentátu na Hitlera.
Max Delbrück získal roku 1930 doktorát z fyziky na univerzitě v Göttingenu. Od roku 1932 pracoval jako asistent Lise Meitnerové na výzkumu radioaktivního štěpení a radioaktivního záření. Fenomén disperze elektronů na jádrech atomů, který v té době přepověděl, byl později nazván podle něho.
Roku 1937 Delbrück získal stipendium na Kalifornském technologickém institutu (Kaltech), kde se začal věnovat výzkumu v oblasti molekulární biologie. Roku 1939 zde s E. L. Ellisem publikovali článek „The growth of bacteriophage“, v němž popsali, že viry se množí naráz v jednom kroku, nikoli postupně dělením jako buněčné organismy.
Po vyčerpání stipendia roku 1939 přešel Delbrück na Vanderbiltovu univerzitu v Nashville, kde učil fyziku a vedl biologickou laboratoř. Roku 1941 se seznámil se Salvadorem Luriou a oba vědci začali spolupracovat. Později se k jejich týmu připojil i Alfred Hershey. Jejich první výsledky se týkaly bakteriální rezistence vůči virové infekci. Takzvaným fluktuačním testem pak dokázali, že Darwinova teorie přirozeného výběru následkem náhodných mutací se vztahuje i na bakterie, čímž přispěli k definitivnímu zamítností lamackistických teorií dědičnosti.
Roku 1947 se Delbrück vrátil na Kaltech, kde zůstal jako profesor biologie až do konce své kariéry. Mimoto založil Institut molekulární genetiky v Kolíně nad Rýnem.
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Max Delbrück na Wikimedia Commons
