V dnešním článku prozkoumáme do hloubky téma May-Britt Moserová, téma, které vyvolalo zájem a debatu v různých oblastech. May-Britt Moserová je předmětem studia a výzkumu v mnoha oborech a jeho dopad je v dnešní společnosti zřejmý. Od svého vzniku May-Britt Moserová generoval smíšené názory a byl důvodem k zamyšlení odborníků a fanoušků. V tomto článku budeme analyzovat různé pohledy a přístupy na May-Britt Moserová s cílem osvětlit jeho dnešní složitost a relevanci.
May-Britt Moserová | |
---|---|
May-Britt Moserová, 2014 | |
Narození | 4. ledna 1963 (61 let) Fosnavåg, Norsko |
Bydliště | Trondheim |
Alma mater | Univerzita v Oslu (do 1995) Edinburská univerzita |
Povolání | profesorka, neurovědkyně, psycholožka a badatelka |
Zaměstnavatelé | Norská univerzita vědy a technologie Univerzita v Oslu |
Ocenění | Cena Louisy Grossové Horwitzové (2013) Nobelova cena (2014) Årets trønder (2014) |
Choť | Edvard Moser (1985–2016) |
Funkce | profesor |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
May-Britt Moserová (* 4. ledna 1963 Fosnavåg) je norská neurovědkyně a psycholožka, zakládající ředitelka Kavliho institutu pro systémovou neurovědu a Centra pro biologii paměti na Norské univerzitě vědy a technologie (NTNU) v Trondheimu.
Spolu s manželem Edvardem Moserem se stala průkopnicí ve výzkumu mozkových mechanismů zodpovědných za určování polohy a orientaci v prostoru. V roce 1996 byli oba na NTNU jmenováni docenty v oborech psychologie a neurověda, méně než jeden rok od obhájení disertační práce a zisku titulu Ph.D.
Roku 2002 založili Centrum pro biologii paměti, které se o pět později stalo součástí nově vzniklého Kavliho institutu. Roku 2014 manželé Moserovi obdrželi Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za objev mřížkových neuronů (grid cells). Rozdělili si tak poloviční podíl, když druhá půlka připadla americkému neurovědci Johnu O'Keefovi. Všichni laureáti významně přispěli k pochopení systémů, které jsou v mozku zodpovědné za určování polohy.
V roce 1990 absolvovala psychologii na univerzitě v Oslu. Na stejné vysoké škole pokračovala v postgraduálním studiu neurofyziologie, které zakončila roku 1995 obhajobou práce Strukturální korelace prostorového učení v hippokampu dospělých potkanů (Ph.D.), pod dohledem školitele profesora Pera Andersena.
Mezi lety 1994–1996 strávila postdoktorální pobyt s Richardem Morrisem v Centru neurověd edinburské univerzity. Následně se stala hostující postdoktorální asistentkou v laboratoři Johna O'Keefea na londýnské University College.
V roce 1996 se vrátila do Norska, kde byla na Norské univerzitě vědy a technologie (NTNU) v Trondheimu jmenována docentkou pro obor biologická psychologie. Roku 2000 se stala řádnou profesorkou v neurovědách na téže univerzitě. V roce 2002 byla zakládající spoluředitelkou Centra pro biologii paměti při NTNU a o pět let později vznikl Kavliho institut pro systémovou neurovědu. Vědeckým cílem Kavliho institutu je příspěvek k porozumění neuronálních okruhů a systémů. Tým se zaměřuje na prostorovou reprezentaci a paměť. V roce 2014 s manželem Edvardem Moserem obdržela Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství, když objevili mřížkové neurony (česky také mřížové neurony či buňky trojúhelníkovitých mřížových vzorů, angl. grid cells), v mozku odpovědné za určování polohy, a mající vztah k orientaci v prostoru. Rozdělili si tak poloviční podíl, když druhá půlka připadla americkému neurovědci a spolulaureátovi Johnu O'Keefovi.
Řadí se ke členům Královské norské společnosti věd a písemnictví, Norské akademie věd a písemnictví a Norské akademie technologických věd.
Všechny ceny obdržela společně s Edvardem Moserem.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku May-Britt Moser na anglické Wikipedii.