Maria Göppertová-Mayerová

Maria Göppertová-Mayerová
Narození	28. června 1906 Katovice
Úmrtí	20. února 1972 (ve věku 65 let) San Diego
Alma mater	Univerzita v Göttingenu (do 1930)
Pracoviště	Univerzita Johnse Hopkinse (1930–1939) Sarah Lawrence College (1941–1942) Národní laboratoř Los Alamos (od 1945) Argonne National Laboratory (1946–1959) Kalifornská univerzita v San Diegu (1960–1972) Kolumbijská univerzita
Obory	fyzika, jaderná fyzika, radioaktivita, kvantová mechanika, teoretická fyzika, fyzikální chemie, fotochemie a statistická mechanika
Ocenění	Nobelova cena za fyziku (1963) Národní ženská síň slávy (1996) člen American Physical Society společník Americké akademie umění a věd
Manžel(ka)	Joseph Edward Mayer (od 1930)
Děti	Maria Mayer
Rodiče	Friedrich Göppert
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maria Göppertová-Mayerová (28. června 1906 Katovice, Polsko, tehdy Německo – 20. února 1972 San Diego, Kalifornie, USA) byla americká fyzička německého původu.

V roce 1963 obdržela jako druhá žena po Marii Curie-Skłodowské Nobelovu cenu za fyziku za svůj výzkum atomového jádra. Při studiu atomového jádra objevila magická čísla a podala jejich vysvětlení pomocí slupkového modelu jádra.

Mládí

Narodila se v Katovicích, nyní patřících Polsku, jako jediné dítě svých rodičů. Když jí byly 4 roky, rodina se přestěhovala do Göttingenu, kde její otec získal profesorské místo na tamní prestižní univerzitu v Göttingenu. Otec byl Marii podle vlastních slov vždy blízký, zejména proto, že byl vědec.

V Göttingenu vychodila střední školu a nastoupila na soukromou vysokou školu vedenou sufražetkami, která měla za cíl připravit dívky ke studiu na skutečných univerzitách, zde úspěšně složila maturitu a následně udělal přijímací zkoušky na univerzitu v Göttingenu.

Vysokoškolské vzdělání

Na univerzitu nastoupila v roce 1924, nejprve studovala matematiku, kterou ve 20. letech 20. století z důvodu nedostatku učitelů tohoto předmětu studovala řada dívek. Jednou z jejích profesorek byla i Emmy Noetherová. Později se ale začala zajímat o fyziku, z níž v roce 1930 získala doktorský titul, ve své disertační práci navrhla zásadní myšlenku možné absorpce dvou fotonů jádrem atomu. Ve 30. letech se zdálo nemožné tuto myšlenku ověřit, avšak pozdější vývoj laserů dovolil tuto hypotézu prokázat, když byla roku 1961 pozorována dvoufotonová excitace v krystalu europia. Za tento zásadní příspěvek po ní byla pojmenována jednotka průřezu dvoufotonové absorpce.

Spojené státy

Na počátku roku 1930 se vdala za chemika Josepha Mayera, jednoho z asistentů fyzika Jamese Francka. Krátce nato se přestěhovali do USA, kde Joseph získal místo profesora chemie na Univerzitě Johnse Hopkinse. Maria profesorské místo nezískala, byla ale přijata jako asistentka, měla tedy přístup k vědeckému vybavení a rovněž vyučovala několik kurzů. V roce 1935 vydala další zásadní článek o dvojitém beta rozpadu. Brzy byla přijata jako profesorka na Chicagskou univerzitu. Mezitím se několikrát vrátila do Německa, kde spolupracovala s Maxem Bornem na kvantové mechanice. V roce 1933 se však k moci dostala NSDAP a mnoho akademiků včetně Borna a Francka ztratilo práci. Maria se tak definitivně vrátila do USA.

Roku 1937 přišel její muž Joseph o místo na univerzitě Johnse Hopkinse z neznámých důvodů, spekulovalo se o nepřátelském vztahu děkana k ženám na katedře přírodních věd a také o nepřátelském vztahu k německým vědcům. Oba byli přijati na Kolumbijskou univerzitu, Joseph jako profesor, Maria opět jako asistentka. Enrico Fermi ji požádal o prozkoumání valenčních orbitalů dosud neobjevených transuranových prvků. Ukázalo se, že tvoří novou sérii podobnou vzácným zeminám.

Projekt Manhattan

V roce 1941 získala Maria částečný úvazek na Sarah Lawrence College. O rok později začal Projekt Manhattan jehož se Maria rovněž účastnila, když spolupracovala s Haroldem Ureyem. Jejich cílem bylo najít způsob jak oddělit potřebný uran-235 od přírodního uranu, tvořeného převážně izotopem 238. Zkoumali tedy chemické a termodynamické vlastnosti hexafluoridu uranu a možnost separace fotochemickou reakcí. Ve 40. letech 20. století byla tato možnost neproveditelná, později s laserovými technologiemi se začala používat.

Mariin známý Edward Teller jí zajistil místo na Kolumbijské univerzitě, kde zkoumala vlastnosti hmoty a záření při extrémně vysokých teplotách, přítomných například při termonukleární explozi. V únoru byl její muž poslán do Tichomoří, proto nakrátko opustila New York a odešla do Los Alamos, ale brzy se vrátila, když se i její manžel vrátil z války v červenci roku 1945.

V roce 1946 získali Maria a její manžel Joseph profesorská místa na Chicagské univerzitě a Maria získala rovněž částečný úvazek v Argonne National Laboratory jako vedoucí teoretické skupiny. Zkoumala například problém kritičnosti tekutým kovem chlazeného jaderného reaktoru.

Slupkový jaderný model

V pozdních 40. letech vyvinula takzvaný slupkový model atomového jádra, publikovaný roku 1950. Tento model vysvětluje, proč určitý počet nukleonů v jádře vede k zvlášť vysoké stabilitě tohoto jádra. Tato čísla nazval Eugene Paul Wigner jako magická, jsou to čísla 2, 8, 20, 28, 50, 82 a 126. Na tom samém problému pracovali ve stejné době rovněž němečtí vědci J. Hans D. Jensen, Otto Haxel a Hans Suess, kteří dospěli ke stejným výsledkům a publikovali je již v roce 1949. Následně s nimi Maria navázala spolupráci, Jensen se stal spoluautorem její knihy. Za tento objev získali Maria Goeppert-Mayer, Hans Jensen a Eugene Paul Wigner v roce 1963 Nobelovu cenu za fyziku.

Roku 1960 byla jmenována řádnou profesorkou na Kalifornské univerzitě v San Diegu, krátce po příjezdu utrpěla mrtvici, přesto ještě několik let pokračovala ve výuce a práci. V roce 1965 byla zvolena do Americké akademie věd a umění.

Smrt

Zemřela 20. února 1972 na následky infarktu z předchozího roku, po němž byla v kómatu. S manželem (zemřel 1983) měli dvě děti, dceru Marii a syna Petera.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Goeppert-Mayer na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Maria Göppertová-Mayerová na Wikimedia Commons