V tomto článku podrobně prozkoumáme téma Ivar Giaever, které vzbudilo velký zájem v různých sférách společnosti. Od svého vzniku Ivar Giaever vyvolal diskusi a zájem díky svému dopadu v různých oblastech. V průběhu historie hrál Ivar Giaever klíčovou roli ve vývoji různých aspektů společnosti a ovlivnil jak individuální, tak kolektivní úroveň. V tomto článku se ponoříme do důležitosti Ivar Giaever, jeho dnešního vlivu a možných budoucích důsledků. Prostřednictvím vyčerpávající analýzy se budeme snažit poskytnout komplexní pohled na Ivar Giaever, který se zaměří na různé úhly a perspektivy, abychom pochopili její význam v současném kontextu.
Ivar Giaever | |
---|---|
Narození | 5. dubna 1929 (95 let) Bergen, Norsko |
Alma mater | Rensselaerův polytechnický institut Clare Hall Norges tekniske høgskole Hamar Cathedral School |
Povolání | fyzik, inženýr, vědec a vysokoškolský učitel |
Zaměstnavatel | Rensselaerův polytechnický institut |
Ocenění | Oliver E. Buckley Condensed Matter Prize (1965) Guggenheimovo stipendium (1969) Nobelova cena za fyziku (1973) Gunnerus Medal (2010) Onsager Medal |
Nábož. vyznání | ateismus |
Web | homepages |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ivar Giaever (Giæver, * 5. dubna 1929, Bergen, Norsko) je fyzik, který spolu s Leem Esakim a Brianem Josephsonem v roce 1973 získal Nobelovu cenu za fyziku „za objevy týkající se tunelování v pevných látkách“. Jeho podíl byl konkrétně za „experimentální objevy týkající se tunelování v polovodičích a supravodičích“. Giaver je emeritním profesorem na Rensselaer Polytechnic Institute, profesorem na Univerzitě v Oslu a předsedou společnosti Applied Biophysics.
V roce 1952 získal inženýrský titul na Norském technickém institutu. O dva roky později odjel z Norska do Kanady, kde pracoval ve společnosti General Electric. O další dva roky později se přestěhoval do Spojených států a v roce 1958 začal pracovat ve výzkumném a vývojovém centru General Electric v Schenectady ve státě New York. V roce 1964 získal titul Ph.D. na Rensselaer Polytechnic Institute a také americké občanství.
Výzkum, který později vedl ke získání Nobelovy ceny, prováděl v roce 1960. Po tom, co Esaki v roce 1958 objevil tunelový jev u elektronů v polovodičích, Giaver prokázal tento jev i u supravodičů. Jeho experimenty podnítily teoretického fyzika Briana Josephsona ke studiu tohoto jevu, při němž v roce 1962 předpověděl Josephsonův jev. Esaki a Giaever získali půlku Nobelovy ceny za rok 1973 a Josephson získal druhou půlku.
Jeho pozdější výzkum se soustředil hlavně na biofyziku. V roce 1969 prováděl výzkum na Univerzitě v Cambridgi v Anglii a pokračoval v něm po návratu do Spojených států.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivan Giaver na anglické Wikipedii.