Téma Igor Jevgeněvič Tamm je téma, které bylo studováno, diskutováno a analyzováno léta. Význam Igor Jevgeněvič Tamm se odráží v různých aspektech společnosti, od politiky po populární kulturu. Vzhledem k tomu, že zájem o Igor Jevgeněvič Tamm stále roste, je zásadní pochopit jeho dopad na naše životy. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Igor Jevgeněvič Tamm a jeho význam v moderním světě. Od jeho historie až po budoucí důsledky podrobně prozkoumáme, jak Igor Jevgeněvič Tamm utvářel a nadále utváří naše prostředí.
Igor Jevgeněvič Tamm | |
---|---|
Narození | 8. července 1895 Vladivostok |
Úmrtí | 12. dubna 1971 (ve věku 75 let) Moskva |
Příčina úmrtí | amyotrofická laterální skleróza |
Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
Alma mater | Edinburská univerzita Fyzikální fakulta Moskevské státní univerzity Lomonosovova univerzita |
Povolání | teoretický fyzik, vynálezce, vysokoškolský učitel a fyzik |
Zaměstnavatelé | Moskevský fyzikálně-technický institut Lomonosovova univerzita |
Ocenění | Nobelova cena za fyziku (1958) Lomonosovova zlatá medaile (1967) Stalinova cena Řád rudého praporu práce medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 … více na Wikidatech |
Choť | Nataliya Shuyskaya |
Děti | Jevgenij Igorevič Tamm |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Igor Jevgeněvič Tamm (rusky И́горь Евге́ньевич Тамм, Igor Jevgeňjevič Tamm; 26. červnajul./ 8. července 1895greg. Vladivostok, Rusko – 12. dubna 1971 Moskva, SSSR) byl sovětský fyzik. Spolu s dalším sovětským fyzikem Iľjou Michajlovičem Frankem na základě klasické elektrodynamiky vypracoval přesnou teorii vzniku Čerenkovova záření. Za tuto práci obdržel v roce 1958 spolu s Pavlem Alexejevičem Čerenkovem a Iľjou Frankem Nobelovu cenu za fyziku.
V letech 1913–1914 studoval fyziku na univerzitě v Edinburghu. Po návratu do Ruska dokončil své studium v r. 1918 na Moskevské státní univerzitě a dále pokračoval v akademické a pedagogické kariéře na sovětských univerzitách a v Akademii věd SSSR (akademik od r. 1953). V letech 1920–1944 úzce spolupracoval s prof. Mandelštamem. Od r. 1934 byl šéfem teoretického oddělení v Ústavu L. N. Lebedova AV v Moskvě.
Ve svých pracích se zabýval mnoha teoretickými problémy, mimo jiné i teorií atomového jádra, otázkami teorie relativity a kvantové fyziky a fyzikou kosmického záření. Za svou práci na vysvětlení vzniku Čerenkovova záření obdržel v roce 1958 Nobelovu cenu za fyziku. Významné jsou i jeho práce týkající se řízené termonukleární reakce, na kterých spolupracoval s A. D. Sacharovem. Spolu s ním navrhl reaktor s řízenou termonukleární fúzí označovaný jako „TOKAMAK“. V poválečných letech se také velmi významně podílel na vývoji termojaderné zbraně.