V dnešním světě Burton Richter zaujal zásadní místo v různých sférách každodenního života. Ať už na pracovišti, v akademické, kulturní nebo sociální sféře, Burton Richter se stal tématem relevantním a zajímavým pro širokou škálu lidí. Jeho dopad a relevance vzbudily zájem výzkumníků, odborníků i laické veřejnosti, kteří se snaží pochopit jeho význam a dopady. V tomto článku do hloubky prozkoumáme roli, kterou Burton Richter hraje v dnešní společnosti, analyzujeme její vývoj, výzvy a možná řešení. Kromě toho prozkoumáme, jak Burton Richter utvářel a bude nadále utvářet současnou krajinu, stejně jako výhody a výzvy, které s sebou přináší její přítomnost v různých kontextech.
Burton Richter | |
---|---|
Narození | 22. března 1931 New York |
Úmrtí | 18. července 2018 (ve věku 87 let) Palo Alto |
Příčina úmrtí | srdeční selhání |
Alma mater | Massachusettský technologický institut (do 1956) Mercersburg Academy Far Rockaway High School |
Povolání | fyzik a vysokoškolský učitel |
Zaměstnavatelé | Národní urychlovačová laboratoř SLAC (1963–2006) Stanfordova univerzita |
Ocenění | Cena Ernesta Orlanda Lawrence (1975) Nobelova cena za fyziku (1976) AAAS Philip Hauge Abelson Prize (2007) Cena Enrica Fermiho (2010) Národní vyznamenání za vědu (2012) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Burton Richter (22. března 1931, Brooklyn, New York, New York, USA - 18. července 2018, Palo Alto, Kalifornie) byl americký fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku.
Studoval MIT, kde získal bakalářský titul v roce 1952 a doktorský titul Ph.D. v roce 1956. Byl ředitelem Centra Stanfordského lineárního částicového urychlovače (SLAC) v letech od 1984 do 1999.
Působil také u poradních sborů Vědců a inženýrů pro Ameriku, organizaci zaměřenou na propagaci rozumné vědy v americké vládě.
Jako profesor Stanfordovy univerzity postavil Richter urychlovač částic nazvaný SPEAR (Stanford Positron - Electron Asymmetric Ring) za pomoci Davida Ritsona a za podpory Komise pro atomovou energii v U.S. V souvislosti s tím objevil novou elementární částici, která je označována jako J/x částice. Jde o nový kvark nazývaný „půvabný“ (charm). Tento kvark byl chybějícím článkem v systematice všech elementárních částic.
Stejný objev byl nezávisle na něm uskutečněn Samuelem Chao Chung Tingem a dvěma dalšími vědci, se kterými pak byl odměněn v roce 1976 Nobelovou cenou za fyziku.