Dnes se ponoříme do tématu, které vzbuzuje zvědavost mnoha lidí. Gérard Mourou je téma, které bylo v průběhu let předmětem debat a studií, a v tomto článku prozkoumáme jeho různé aspekty. Od svého vzniku až po dopad na dnešní společnost Gérard Mourou upoutal pozornost odborníků i nadšenců. V průběhu této analýzy prozkoumáme různé perspektivy, které existují na Gérard Mourou, a pokusíme se osvětlit některé mýty a realitu, která ji obklopuje. Doufáme, že na konci tohoto článku čtenáři porozumí Gérard Mourou úplněji a hlouběji a dokážou ocenit jeho význam v moderním světě.
Gérard Mourou | |
---|---|
Narození | 22. června 1944 (79 let) Albertville |
Alma mater | Univerzita Paříž VI (do 1970) Univerzita Paříž VI (do 1973) Université Grenoble-Alpes |
Povolání | fyzik a vysokoškolský učitel |
Zaměstnavatelé | Michiganská univerzita École nationale supérieure de techniques avancées Polytechnická škola Rochesterská univerzita |
Ocenění | Cena Roberta Williamse Wooda (1995) Sarnoffova cena (1999) Quantum Electronics Award (2004) Lazare-Carnot Prize (2007) Charles Hard Townes Award (2009) … více na Wikidatech |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gérard Albert Mourou (* 22. června 1944, Albertville) je francouzský fyzik, specializující se na laserovou techniku. Roku 2018 obdržel Nobelovu cenu za fyziku, a to za metodu generování velmi intenzivních ultrakrátkých optických pulzů. Cenu sdílel s Američanem Arthurem Ashkinem a Kanaďankou Donnou Stricklandovou.
Vystudoval fyziku na Université Grenoble-Alpes, absolvoval roku 1967. Poté působil na Université Laval v Québecu, doktorát získal roku 1973 na Univerzitě Paříž VI (dnes součást Sorbonny). Poté bádal na University of California v San Diegu, na École Polytechnique v Paříži, na University of Rochester a University of Michigan v Ann Arboru, aby se roku 2005 vrátil do Francie a byl do roku 2008 ředitelem Laboratoře aplikované optiky na École Polytechnique.
Při působení na Rochesterské univerzitě vyvinuli spolu s jeho studentkou Donnou Stricklandovou technologii CPA (Chirped Pulse Amplification). Právě za ni oba získali společně polovinu Nobelovy ceny. Jejich společný objev umožnil vývoj laserových systémů s velmi vysokým výkonem a jejich zcela nové využití v průmyslu či v lékařství - femtosekundové laserové pulsy se začaly používat například při operacích oka.
Byl duchovním otcem evropského výzkumného projektu ELI (Extreme Light Infrastructure), jehož jedno z center je v České republice, v Dolních Břežanech (další centra jsou v Maďarsku a Rumunsku). Na finální podobě projektu se ovšem nepodílel, když se mu nepodařilo prosadit myšlenku jednoho centra.