V článku Richard Adolf Zsigmondy prozkoumáme řadu pohledů a úvah na toto téma, které zaujalo mnohé. Od jeho původu až po jeho současné důsledky se ponoříme do jeho významu v dnešním světě a do toho, jak ovlivnil různé aspekty společnosti. Prostřednictvím podrobné analýzy a odborných posudků představíme širokou a kompletní vizi Richard Adolf Zsigmondy s cílem pochopit její význam a vliv v různých oblastech každodenního života.
Adolf Richard Zsigmondy | |
---|---|
Narození | 1. dubna 1865 Vídeň |
Úmrtí | 23. září 1929 (ve věku 64 let) Göttingen |
Místo pohřbení | Stadtfriedhof Göttingen |
Bydliště | Vídeň |
Alma mater | Vídeňská univerzita Mnichovská univerzita Technická univerzita Vídeň |
Povolání | fyzik, chemik, vynálezce a profesor |
Zaměstnavatelé | Univerzita v Göttingenu Humboldtova univerzita Univerzita Štýrský Hradec |
Ocenění | Laura R. Leonard Prize (1923) Nobelova cena za chemii (1925) |
Nábož. vyznání | luteránství |
Rodiče | Adolf Zsigmondy |
Příbuzní | Karl Zsigmondy, Otto Zsigmondy a Emil Zsigmondy (sourozenci) Jenő Zsigmondy (bratrancův nebo sestřeničin syn) |
Funkce | profesor |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Adolf Richard Zsigmondy (1. dubna 1865 Vídeň, Rakousko – 23. září 1929 Göttingen, Německo) byl rakouský chemik, který v roce 1925 získal Nobelovu cenu za důkaz heterogenní povahy koloidních roztoků. Na severní hemisféře, na odvrácené straně Měsíce, je po něm pojmenován kráter Zsigmondy.
Zsigmondy napřed vystudoval na technice ve Vídni kvantitativní analýzu a pak si doplnil znalosti z organické chemie na univerzitě v Mnichově. Po skončení svého studia se stal soukromým docentem na univerzitě v Berlíně. Roku 1907, po tříleté práci ve sklárně v Jeně, ho jmenovali profesorem anorganické chemie a po nějaké době ředitelem ústavu anorganické chemie na univerzitě v Göttingenu.
Celou svoji vědeckou činnost se snažil Zsigmondy věnovat studiu koloidní chemie. Nejdříve se věnoval duhové barvě na skle a porcelánu, po nějaké době přešel na studium způsobu získávání koloidních roztoků a jejich ultrafiltrace. Roku 1903 se podařilo jemu a H. F. Siedentopfovi sestrojit ultramikroskop a roku 1922 ultrafiltr. S těmito pomůckami pak Zsigmondy objevil klasifikaci koloidních částeček podle viditelnosti v ultramikroskopu, a také podle vzájemného působení s rozptýleným prostředím.
Objevy Zsigmondy v oblasti koloidů měly velký význam především pro poznání živé přírody, protože všechny procesy probíhající v živých organismech jsou spojeny s koloidní povahou protoplazmy.