Protikrál
V tomto článku podrobně prozkoumáme téma Protikrál, které v dnešní společnosti vzbudilo velký zájem. Dozvíme se o jeho původu, jeho vývoji v čase a o tom, jak ovlivnil různé oblasti každodenního života. Kromě toho se ponoříme do různých úhlů pohledu a názorů, které existují kolem Protikrál, a také do jeho dnešní relevance. Prostřednictvím této vyčerpávající analýzy se budeme snažit plně porozumět tomu, co Protikrál představuje a jak v historii označila před a po.
Protikrál (též vzdorokrál, latinsky Contrarex) byl protikandidát legálně panujícího krále, v důsledku nástupnických sporů nebo politické opozice.
Protikrálové se častěji vyskytují ve volených monarchiích. V dědičných monarchiích se protikrál často objevil po vymření vládnoucí dynastie, když se o trůn ucházelo několik kandidátů, přičemž obvykle jsou tito uchazeči označeni jako pretendent. Někteří protikrálové uspěli ve své snaze a stali se legálními králi, například Konrád III. nebo Fridrich II. Štaufský, u jiných je jejich postavení dodnes předmětem diskusí (Jindřich II. Bavorský).
Protikrálové se nejčastěji vyskytli ve Svaté říši římské, kde tento jev úzce souvisel s vzdoropapeži, když císařové často jmenovali vzdoropapeže a naopak papežové korunovali protikrále. Protikrálové se však vyskytli i v Polsku, Uhrách, Francii a Anglii.
Čeští protikrálové
- Matyáš Korvín (1469–1490), proti Jiřímu z Poděbrad a Vladislavu Jagellonským
- Karel Albrecht Bavorský (1741–1743), proti Marii Terezii
Protikrálové Svaté říše římské
- Arnulf Bavorský
- Rudolf Švábský
- Heřman Lucemburský
- Alfons X. Kastilský
- Fridrich I. Habsburský
- Jindřich Raspe
- Vilém II. Holandský
Odkazy
Reference
- ↑ HOMOLKOVÁ, Milada. Slovotvorný morfém proti- z pohledu diachronního. Slovo a slovesnost. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 1997, roč. 58, čís. 2, s. 96–104. Dostupné online. ISSN 0037-7031.
