V dnešním světě se Zajíc stal tématem rostoucího zájmu široké škály lidí. Ať už se jedná o aktuální téma, veřejnou osobnost nebo kulturní fenomén, Zajíc upoutal pozornost celé společnosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Zajíc, od jeho dopadu na životy lidí až po jeho globální důsledky. Prostřednictvím hluboké a promyšlené analýzy se pokusíme osvětlit různé perspektivy, které nám pomohou lépe porozumět Zajíc a jeho významu v současném světě.
Zajíc | |
---|---|
zajíc polní (Lepus europaeus) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | zajícovci (Lagomorpha) |
Čeleď | zajícovití (Leporidae) |
Rod | zajíc (Lepus) |
Druhy | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zajíc (Lepus) je rod savců z čeledi zajícovití, do které patří i menší králík. Jde o býložravce schopné rychlého běhu. V Evropě žijící zajíc polní (Lepus europaeus) dokáže vyvinout rychlost až kolem 55 km/h a jeho skoky mohou být dlouhé až 5 metrů. První předkové zajíců se objevili již v eocénu, asi před 52 miliony let.
Zajíc byl odjakživa lovnou zvěří. Dokáže se velmi rychle množit, čímž je také pověstný.
Po populačním propadu v 70. letech 20. stol. je početnost zajíců stále nízká. Kromě křepelek, koroptví a bažantů mizí z české krajiny i zajíci. Umírají hlady, žízní, kvůli mechanizaci, příp. predací rozšířených či přibývajících druhů predátorů. Ve velkých lánech se zajíc ztrácí – pokud najde potravu, zemědělci ji posekají a zaorají a zajíc umírá hlady.Ročně se v ČR uloví průměrně 70 000 zajíců.
Pokud na jeden hektar připadá minimálně 0,1 zajíce, považují odborníci populaci zajíců za životaschopnou. Ovšem např. v okrese Olomouc na jeden hektar připadá 0,06 zajíce. „Při pohledu na velké monokulturní lány technických plodin a stále výkonnější mechanizaci, která dnes nemá lišty se záběrem šest metrů, ale osmnáct, a nejede osmikilometrovou rychlostí, ale až třicítkou, nám musí být jasné, že zajíc, hlavně mládě, nemá šanci,“...
Ve Švédsku v 18. století byli zajíci a králíci považováni za převtělené čarodějnice, které se snaží vysát mléko kravám. Snad za to mohl některý rys chování zvířat, který našim předkům připadal nepochopitelný.