Vorkuta
V tomto článku prozkoumáme dopad, který má Vorkuta na současnou společnost. Vorkuta je v dnešním světě velmi aktuální a zajímavé téma, které vyvolalo rozsáhlou debatu a řadu důsledků v různých oblastech. V průběhu let jsme byli schopni pozorovat, jak Vorkuta hluboce poznamenal způsob, jakým žijeme, přemýšlíme a jak se vztahujeme k našemu prostředí. Prostřednictvím podrobné analýzy prozkoumáme mnoho aspektů Vorkuta, od jeho počátků až po jeho dnešní vliv, s cílem pochopit jeho skutečný rozsah a význam.
| Vorkuta Воркута/Вӧркута | |
|---|---|
 Obytná čtvrť ve Vorkutě | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 67°30′ s. š., 64°2′ v. d. |
| Nadmořská výška | 169 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+3 |
| Stát |  Rusko |
| Federální okruh | Severozápadní |
| Republika | Komi |
 Republika Komi na mapě Ruska | |
  Vorkuta | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 29,7 km² |
| Počet obyvatel | 52 292 (2021) |
| Hustota zalidnění | 1 760,7 obyv./km² |
| Správa | |
| Vznik | 1936 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | (+7)82151 |
| PSČ | 1699xx |
| Označení vozidel | 11, 111 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vorkuta (rusky Воркута́) je ruské město ležící za polárním kruhem na nejzazším severovýchodě evropské části země v republice Komi. Jedná se o nejvýchodněji položené evropské město a současně jedno z nejchladnějších měst na celém kontinentu. Ve 30. až 50. letech 20. století se zde nacházel Tábor Vorkuta, největší gulag evropské části Ruska.
Dějiny
Název města pochází z něnečtiny; byl odvozen od názvu místní řeky odkazujícího k oblasti „oplývající medvědy“.
Sovětská éra
Naleziště uhlí byla definitivně obsazena Rudou armádou v roce 1919. Již od 19. století se vědělo o okolních bohatých nalezištích uhlí, jehož těžba pak započala po Ruské občanské válce.
V roce 1943 se Vorkuta se oficiálně stala městem. V 50. letech se sem za prací v dolech začalo dobrovolně stěhovat mnoho mladých lidí z celého Ruska, které motivovaly zdejší výrazně lepší platy a tedy možnost lepšího života. Svého vrcholu dosáhlo město počátkem 90. let, kdy počet obyvatel dosáhl 117 000 (1991).
Vorkutlag
V roce 1932 zde vznikl koncentrační tábor Vorkutlag. Vězni z tábora postavili do něj nejprve železniční trať 1000 km dlouhou z města Kotlas. Při teplotách v zimě klesajících pod −50 °C se Vorkuta stala jedním z nejobávanějších lágrů – při pracích v dolech, stavbě města a do něj vedoucích železničních tratí zahynuly desetitisíce vězňů.
Současnost
Po rozpadu Sovětského svazu se město i jeho okolí začalo postupně vylidňovat, obyvatelé se začali stěhovat do jižněji položených ruských měst, v návaznosti na to se začala omezovat občanská vybavenost a počet obyvatel setrvale klesal až na současných 58 133 (2017). Dnes je část města vylidněná a v jeho okolí se nachází několik dalších zcela vylidněných osad, dřívějších obydlí těžebního personálu. Podle některých zdrojů je Vorkuta jedním z nejrychleji vymírajících měst v Rusku.
Dnes zde probíhá nerentabilní těžba uhlí a perspektivní těžba ropy a zemního plynu.
Odkazy
Reference
- ↑ Global Gazetteer . Falling Rain Genomics, Inc., 2010 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 . (rusky)
- ↑ 26. Численность постоянного населения Российской Федерации по муниципальным образованиям на 1 января 2018 года. Federální služba státní statistiky. Dostupné online. .
- ↑ a b c d KUDRNOVÁ, Johana. Pozdravy z konce světa: Opuštěné město Vorkuta aneb 40 hodin od Moskvy. Reflex.cz . 2020-04-20 . Dostupné online.
- ↑ a b c GÁFRIKOVÝ, Eliška. Ruská města duchů pohlcuje led. Jsou stejně děsivá jako jejich krutá minulost. Deník . 2021-05-06 . Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vorkuta na Wikimedia Commons
