V tomto článku prozkoumáme dopad, který má Vorkuta na současnou společnost. Vorkuta je v dnešním světě velmi aktuální a zajímavé téma, které vyvolalo rozsáhlou debatu a řadu důsledků v různých oblastech. V průběhu let jsme byli schopni pozorovat, jak Vorkuta hluboce poznamenal způsob, jakým žijeme, přemýšlíme a jak se vztahujeme k našemu prostředí. Prostřednictvím podrobné analýzy prozkoumáme mnoho aspektů Vorkuta, od jeho počátků až po jeho dnešní vliv, s cílem pochopit jeho skutečný rozsah a význam.
Vorkuta Воркута/Вӧркута | |
---|---|
Obytná čtvrť ve Vorkutě | |
Poloha | |
Souřadnice | 67°30′ s. š., 64°2′ v. d. |
Nadmořská výška | 169 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+3 |
Stát | Rusko |
Federální okruh | Severozápadní |
Republika | Komi |
Republika Komi na mapě Ruska | |
Vorkuta | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 29,7 km² |
Počet obyvatel | 52 292 (2021) |
Hustota zalidnění | 1 760,7 obyv./km² |
Správa | |
Vznik | 1936 |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | (+7)82151 |
PSČ | 1699xx |
Označení vozidel | 11, 111 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vorkuta (rusky Воркута́) je ruské město ležící za polárním kruhem na nejzazším severovýchodě evropské části země v republice Komi. Jedná se o nejvýchodněji položené evropské město a současně jedno z nejchladnějších měst na celém kontinentu. Ve 30. až 50. letech 20. století se zde nacházel Tábor Vorkuta, největší gulag evropské části Ruska.
Název města pochází z něnečtiny; byl odvozen od názvu místní řeky odkazujícího k oblasti „oplývající medvědy“.
Naleziště uhlí byla definitivně obsazena Rudou armádou v roce 1919. Již od 19. století se vědělo o okolních bohatých nalezištích uhlí, jehož těžba pak započala po Ruské občanské válce.
V roce 1943 se Vorkuta se oficiálně stala městem. V 50. letech se sem za prací v dolech začalo dobrovolně stěhovat mnoho mladých lidí z celého Ruska, které motivovaly zdejší výrazně lepší platy a tedy možnost lepšího života. Svého vrcholu dosáhlo město počátkem 90. let, kdy počet obyvatel dosáhl 117 000 (1991).
V roce 1932 zde vznikl koncentrační tábor Vorkutlag. Vězni z tábora postavili do něj nejprve železniční trať 1000 km dlouhou z města Kotlas. Při teplotách v zimě klesajících pod −50 °C se Vorkuta stala jedním z nejobávanějších lágrů – při pracích v dolech, stavbě města a do něj vedoucích železničních tratí zahynuly desetitisíce vězňů.
Po rozpadu Sovětského svazu se město i jeho okolí začalo postupně vylidňovat, obyvatelé se začali stěhovat do jižněji položených ruských měst, v návaznosti na to se začala omezovat občanská vybavenost a počet obyvatel setrvale klesal až na současných 58 133 (2017). Dnes je část města vylidněná a v jeho okolí se nachází několik dalších zcela vylidněných osad, dřívějších obydlí těžebního personálu. Podle některých zdrojů je Vorkuta jedním z nejrychleji vymírajících měst v Rusku.
Dnes zde probíhá nerentabilní těžba uhlí a perspektivní těžba ropy a zemního plynu.