Dnes je Slezská básnická škola velmi aktuální téma, které vzbuzuje zájem širokého spektra populace. Od svého vzniku je Slezská básnická škola předmětem debat a analýz v různých oblastech, což vytváří protichůdné názory a protichůdné pozice. V průběhu let se Slezská básnická škola vyvíjel a nabýval různých forem, díky čemuž bylo jeho studium a chápání ještě složitější. V tomto článku prozkoumáme různé přístupy a pohledy na Slezská básnická škola s cílem osvětlit toto téma a podpořit bohatou debatu.
Slezská básnická škola (něm. Schlesische Dichterschule) je literárně-historický termín pro slezské básníky baroka. Termín vznikl v 19. století jako pojem literární historiografie. Neodpovídá sebeoznačení ani organizovanému seskupení slezských autorů. Jedná se výhradně o německy píšící autory.
Dělí se na první a druhou školu. Do „první slezské školy“ (něm. Erste Schlesische Schule) jsou zahrnuti autoři, kteří jsou stylistickými nástupci Martina Opitze.
Do „druhé slezské školy“ (něm. Zweite Schlesische Schule) patří Daniel Casper von Lohenstein, Christian Hoffmann von Hoffmannswaldau, ale i Hans Aßmann Freiherr von Abschatz, Gottfried Benjamin Hancke a Benjamin Neukirch.
Andreas Gryphius a Friedrich von Logau do této skupiny nepatří.
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Schlesische Dichterschule na německé Wikipedii a Śląska szkoła poetycka na polské Wikipedii.