Problém Náměstí Svobody (Charkov) je základním aspektem v životě mnoha lidí. Jeho dopad se rozšiřuje do různých oblastí, od zdraví po ekonomiku, včetně společnosti a kultury. Náměstí Svobody (Charkov) byl předmětem studia a zájmu v průběhu historie a jeho význam trvá i dnes. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Náměstí Svobody (Charkov), analyzujeme jeho důležitost a ponoříme se do jeho důsledků v různých kontextech. Kromě toho prozkoumáme různé perspektivy a přístupy, které nám pomohou lépe porozumět vlivu Náměstí Svobody (Charkov) na naše životy.
Náměstí Svobody | |
---|---|
Umístění | |
Stát | Ukrajina |
Město | Charkov |
Poloha | 50°0′16″ s. š., 36°14′3″ v. d. |
Napojené ulice | Charkovská národní univerzita V. N. Karazina |
Historie | |
Pojmenováno po | Felix Edmundovič Dzeržinskij a svoboda |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Náměstí Svobody (ukrajinsky Майдан Свободи, Majdan Svobody; rusky Площадь Свободы, Ploščaď Svobody) v Charkově na severovýchodě Ukrajiny je třetí největší náměstí v Evropě a šesté na světě. V letech 1927–1995 neslo název náměstí Dzeržinského po bolševikovi Felixi Dzeržinském, zakladateli tajné policie Čeka.
Projekt náměstí byl zpracován Viktorem Trocenkem roku 1924, tedy v době, kdy byl Charkov hlavním městem Ukrajinské SSR (do roku 1934); následně byl upraven kvůli sídlu Domu státního průmyslu (GosProm).
Náměstí o rozloze 116 000 m² a délce okolo 700 m má tvar protáhlé kapky. Průměr kruhové části je 350 m. Nejvýraznější dominantou náměstí je konstruktivistická budova Deržpromu z 20. let 20. století; v podobném stylu byla postavena budova Charkovské národní univerzity ze 30. let. Velká část dalších budov nese znaky stalinské „novorenesanční“ architektury 30.–50. let. V 60. letech byl vztyčen pomník V. I. Lenina.
Pod náměstím se nacházejí dvě stanice charkovského metra – Universytet (Saltovská linka, 1984) a Deržprom (Oleksijivská linka, 1995).