V dnešním světě se Michail Vasiljevič Ostrogradskij stal tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí. Od svého dopadu na společnost až po důsledky pro ekonomiku, Michail Vasiljevič Ostrogradskij upoutal pozornost odborníků i fanoušků. V tomto článku důkladně prozkoumáme různé aspekty související s Michail Vasiljevič Ostrogradskij, od jeho historie až po dnešní význam. Dále budeme analyzovat různé pohledy a názory na Michail Vasiljevič Ostrogradskij s cílem nabídnout úplný a vyvážený pohled na toto téma.
Michail Vasiljevič Ostrogradskij | |
---|---|
Narození | 12.jul. / 24. září 1801greg. Pašenivka |
Úmrtí | 20. prosince 1861jul. / 1. ledna 1862greg. (ve věku 60 let) Poltava |
Místo pohřbení | Kobeljacký ujezd Pašenivka |
Národnost | Ukrajinci |
Alma mater | Přírodovědecká fakulta v Paříži Fyzikálně-matematická fakulta Imperátorské charkovské univerzity |
Povolání | fyzik a matematik |
Zaměstnavatelé | Nikolajevská ženijní akademie Hlavní pedagogický institut Michajlovská dělostřelecká škola Námořní kadetní sbor Vojenská ženijně-technická univerzita Petrohradská státní univerzita způsobů komunikace Nikolajevská ženijní škola |
Ocenění | Řád sv. Anny 3. třídy Řád sv. Vladimíra 3. třídy Řád sv. Stanislava 1. třídy společník Americké akademie umění a věd |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Michail Vasiljevič Ostrogradskij (ukrajinsky Миха́йло Васи́льович Острогра́дський, Mychajlo Vasyljovyč Ostrohradskyj, rusky Михаи́л Васи́льевич Острогра́дский, 24. září 1801, Pašenivka – 1. ledna 1862, Poltava) byl ukrajinský matematik a fyzik záporožského kozáckého původu.
Studoval univerzitu v Charkově, kde byl jeho učitelem Tymofij Osypovskyj. Ten však byl v roce 1820 vyhozen, kvůli svému ateismu, načež Ostrogradskij, sám přesvědčený ateista, na protest nenastoupil k závěrečným zkouškám. Vzdělání dokončil na francouzské Sorbonně (1826). V roce 1828 přesídlil do hlavního města tehdejšího Ruského impéria - Petrohradu, kde se o dva roky později stal členem Akademie věd.
Byl jedním ze zakladatelů petrohradské školy aplikované mechaniky. Věnoval se analytické mechanice, hydromechanice, teorii pružnosti, nebeské mechanice, matematické fyzice, teorii diferenciálních rovnic, matematické analýze, algebře i teorii pravděpodobnosti.
Nezávisle na Georgi Greenovi definoval Greenovu větu (vztah mezi křivkovým integrálem druhého druhu po uzavřené křivce a dvojným integrálem přes oblast ohraničenou touto křivkou).
V oblasti variačního a integrálního počtu vymyslel metodu integrování racionálních lomených funkcí.
Ve fyzice studoval pružná tělesa a jejich pohyb. Upravil v důsledku toho několik pohybových rovnic.