V článku Medvěd jeskynní prozkoumáme různé aspekty související s tímto tématem, od jeho počátků až po dnešní relevanci. Budeme analyzovat, jak Medvěd jeskynní ovlivnil společnost a jak se vyvíjel v průběhu času. Kromě toho prozkoumáme různé pohledy a názory, které existují kolem Medvěd jeskynní, a poskytneme úplný a vyvážený přehled tohoto tématu. V celém článku se budeme ponořit do konkrétních aspektů, které pomohou pochopit důležitost a dopad Medvěd jeskynní v různých oblastech. Prostřednictvím kritického a reflexivního přístupu se snažíme našim čtenářům nabídnout kompletní a obohacující vizi Medvěd jeskynní.
Medvěd jeskynní Stratigrafický výskyt: Střední až pozdní Pleistocén | |
---|---|
Hmotová rekonstrukce medvěda jeskynního | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | šelmy (Carnivora) |
Čeleď | medvědovití (Ursidae) |
Rod | Ursus |
Binomické jméno | |
Ursus spelaeus (Rosenmüller, 1794) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Medvěd jeskynní (Ursus spelaeus) byl druh medvěda, jenž žil v Evropě v období pleistocénu a vymřel před koncem poslední doby ledové.
Český název „medvěd jeskynní“, je stejně jako vědecký název Ursus spelaeus odvozen z faktu, že se pozůstatky po těchto zvířatech našly převážně v jeskyních. Proto se předpokládá, že zvíře strávilo o mnoho více času v jeskyních, než jeho dnešní žijící příbuzný medvěd hnědý, který tato místa vyhledává pouze pro svůj zimní spánek. Kosti medvěda jeskynního byly odkryty v mnoha jeskyních v celé Evropě.
Medvěd jeskynní se podobal medvědu hnědému. Nejlépe pozorovatelný rozdíl mezi oběma druhy je stavba lebky: Medvědi jeskynní měli vysoké, strmé čelo, namísto toho medvěd hnědý má nízké a ploché čelo. Samci dosahovali hmotnosti 400 až 500 kg, samice 225 až 250 kg.
Medvědi jeskynní byli všežravci, nicméně hlavní složku stravy tvořily rostliny: živili se bylinami, trávami, bobulemi, ale také příležitostně malými zvířaty.
Hlavními predátory jeskynních medvědů byli lvi jeskynní, kteří napadali především mladé hibernující jedince.
V září roku 2020 byl oznámen objev skvěle dochovaného dosud plně nedospělého odrostlého jedince v sibiřském permafrostu.
O způsobu vyhynutí medvědů jeskynních se vedou stále diskuse. Podle některých vědců medvědi vymřeli asi před 27 800 lety, což bylo období významného ochlazení zvaného poslední glaciální maximum. A právě ztráta vegetace v důsledku ochlazení mohla způsobit vymizení jeskynních medvědů. První přímo datovaný nález fosilních pozůstatků medvěda jeskynního z italských Alp má stáří 29 130 let. Jiná teorie založená na genetické analýze z roku 2019 ovšem tvrdí, že ke značnému úbytku populace medvěda přispěl i příchod moderního člověka. Tato studie uvádí, že Neandrtálci, kteří v té době žili na společném území s medvědy po tisíce let, je nelovili. Teprve Homo sapiens je patrně začal lovit ve velkém a tím přispěl k vymření populace medvědů už tak zdecimované po prudkém ochlazení klimatu.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Niedźwiedź jaskiniowy na polské Wikipedii.