V tomto článku prozkoumáme téma Marko Marulić do hloubky, analyzujeme jeho nejdůležitější aspekty a jeho dopad v různých kontextech. Od jeho počátků až po současnou evoluci se ponoříme do detailů, které charakterizovaly Marko Marulić v průběhu času, a také do budoucích perspektiv, které jsou v souvislosti s tímto tématem představovány. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu prozkoumáme, jak Marko Marulić ovlivnil různé oblasti, od kultury po vědu, politiku a společnost obecně. Podobně se zamyslíme nad důsledky, které má Marko Marulić na každodenní životy lidí a také na globální panorama. Nakonec se tento článek snaží poskytnout komplexní pohled na Marko Marulić a poskytnout čtenáři hluboké a obohacující pochopení tohoto vzrušujícího tématu.
Marko Marulić | |
---|---|
Narození | 18. srpna 1450 Split |
Úmrtí | 5. ledna 1524 (ve věku 73 let) Split |
Místo pohřbení | Split Kostel a klášter svatého Františka ve Splitu |
Povolání | básník, spisovatel, překladatel, zkoušející a soudce |
Alma mater | Padovská univerzita |
Témata | humanismus |
Významná díla | Judita De institutione bene vivendi per exempla sanctorum Evangelistarium Davidiad Suzana … více na Wikidatech |
Rodiče | Nikola Marulić |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Marko Marulić (18. srpna 1450, Split – 5. ledna 1524 tamtéž) byl spisovatel chorvatského humanismu původem ze Splitu (díky tomu získal také přídomek Splićanin). Psal latinsky, částečně italsky a v čakavském nářečí.
Marulić pocházel z urozené rodiny původem ze Splitu. Tam také studoval humanistickou školu a předpokládá se, že studoval i v Padově.
Byl velmi aktivní v boji proti Osmanské říši, která v této době pustošila celou Dalmácii. Svá díla psal stejně jako řada dalších autorů, latinsky, ale kromě toho sepsal i řadu v chorvatském jazyce. Několik sonetů napsal také v italštině. Právě díky latinsky psaným pracím se proslavil v Evropě.
Chorvatsko si jej ale hlavně cení za přínos národní středověké humanistické literatuře, jejímž centrem byl Dubrovník a také celá Dalmácie. Pravděpodobně se přátelil s chorvatským bánem a biskupem veszprémským Petrem Berislavićem z Trogiru.
Boji proti Turkům věnoval rozsáhlé básnické cykly Molitva suprotiva Turkom (Modlitba proti Turkům), či Judita.