V tomto článku prozkoumáme dopad, který má Karel Nový v různých oblastech společnosti. Ať už na osobní, profesní nebo společenské úrovni, Karel Nový zanechal významnou stopu ve způsobu, jakým žijeme a jak se k nim vztahujeme. Od svého vzniku až do současnosti je Karel Nový předmětem debat a úvah, které vyvolávají obdiv i kontroverzi. Prostřednictvím této analýzy se budeme snažit hlouběji porozumět roli, kterou Karel Nový hraje v našich životech, a jak ovlivnil způsob, jakým myslíme, jednáme a cítíme.
Karel Nový | |
---|---|
Rodné jméno | Karel Novák |
Narození | 8. prosince 1890 Benešov Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 23. listopadu 1980 (ve věku 89 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Benešov |
Povolání | spisovatel, novinář, dramatik a překladatel |
Ocenění |
|
Příbuzní | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel Nový, vlastním jménem Karel Novák (8. prosince 1890, Benešov – 23. listopadu 1980, Praha), byl český spisovatel a novinář.
Narodil se v rodině chudého pekaře jako Karel Novák (publikoval pod jménem Karel Nový a toto jméno později přijal za vlastní). Studoval na gymnáziu v Benešově a jeho spolužákem ve třetím a čtvrtém ročníku byl Vladislav Vančura. Ten se stal jeho blízkým přítelem a v románu Pekař Jan Marhoul se částečně inspiroval osudem jeho otce.
Karel Nový gymnázium nedokončil a po několika krátkodobých zaměstnáních se začal věnovat žurnalistice. Jako novinář spolupracoval s levicově orientovanou inteligencí. Za druhé světové války byl zatčen (1944) a internován v pracovním táboře Klecina (Klettendorf) ve Slezsku poblíž Vratislavi.
Po osvobození pracoval postupně v několika redakcích, v letech 1952 – 1956 byl šéfredaktorem Státního nakladatelství dětské knihy. Od roku 1956 působil jako spisovatel z povolání. Byl tchánem spisovatele Bohuslava Březovského.
Literární tvorba Karla Nového obsáhla mnoho žánrů: od fejetonů a drobných próz až k rozsáhlým románům, od knih pro mládež až k divadelním hrám a filmovým scénářům. V roce 1954 se stal zasloužilým umělcem, v roce 1955 obdržel Řád práce. Za román Plamen a vítr mu byla udělena Státní cena Klementa Gottwalda (1960). V roce 1960 byl jmenován národním umělcem.
Zemřel roku 1980 v Praze a byl pohřben na Starém městském hřbitově v Benešově.
Jeho tvorba bývá řazena do kritického realismu, často se zabýval sociální tematikou. Lze říci, že jeho díla jsou jakýmsi opakem ruralismu. Své starší práce po roce 1945 často přepracovával, mnohdy i několikrát, a přitom je jazykově modernizoval. Řada jeho knih byla přeložena do cizích jazyků.