V dnešním světě zaujímá Josef Pieper přední místo ve společnosti. Ať už kvůli svému dopadu na populární kulturu, jeho významu v akademické sféře nebo jeho vlivu na historii, Josef Pieper je téma, které nezůstane bez povšimnutí. V průběhu času vyvolal Josef Pieper velké debaty, byl předmětem rozsáhlého výzkumu a upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Josef Pieper, analyzujeme jeho důležitost, jeho vývoj v průběhu let a jeho relevanci dnes. Od svého vzniku až po dopad na moderní společnost je Josef Pieper i nadále tématem neustálého zájmu a diskuzí.
Josef Pieper | |
---|---|
Narození | 4. května 1904 Elte (Rheine) |
Úmrtí | 6. listopadu 1997 (ve věku 93 let) Münster |
Povolání | filozof, spisovatel, vysokoškolský učitel a překladatel |
Alma mater | Münsterská univerzita Gymnasium Paulinum |
Ocenění | Aquinas Medal (1968) Romano Guardini award (1981) Balzanova cena (1981) Státní cena Severního Porýní-Vestfálska (1987) Ehrenring der Görres-Gesellschaft (1990) … více na Wikidatech |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Josef Pieper (4. května 1904 Elte nad Emsou, Vestfálsko – 6. listopadu 1997 Münster) byl německý filozof, jeden z významných křesťanských filozofů 20. století.
Josef Pieper studoval filosofii, práva a sociologii v Münsteru a Berlíně (promoce 1928), čtyři roky byl asistentem ve Výzkumném ústavu sociologie a nauky o organizaci v Münsteru, poté žil přes deset let jako spisovatel na volné noze. 1946 jmenován profesorem filosofie v Essenu; tam působil i po jmenování řádným profesorem filosofické antropologie na univerzitě v Münsteru, kde přednášel až do své smrti. Byl hostujícím profesorem v Berlíně, na univerzitě Notre Dame v Indianě a na Stanfordově univerzitě v Kalifornii. Během života obdržel řadu cen a čestný doktorát teologie. Jeho knihy se vyznačují vynikajícím stylem a srozumitelností; byly přeloženy do patnácti jazyků.
Velká část Pieperova díla je věnována interpretaci Tomáše Akvinského; Pieper nesleduje tolik Tomáše jako historickou postavu, ale spíše jeho myslitelský postoj, který je podle něj aktuální i dnes, a to zejména snahou spojit rozum s vírou, přirozené vědění se zjevenou pravdou, aniž by se jedno kvůli druhému zkracovalo nebo zkreslovalo. Pieper vykládá zejména Tomášovu etiku, ontologii a nauku o pravdě. Základem Tomášovy etiky nejsou podle něj přikázání a povinnosti, nýbrž ctnosti, tj. způsoby zdařilé lidské existence, plného uskutečnění lidských možností. Ve srovnání se školským tomismem Pieper u Tomáše jasněji vidí i "negativní filozofii", tj. přesvědčení, že skutečnost přesahuje všechny pojmy a představy a vposledku je neuchopitelná.
Druhá hlavní větev Pieperova díla je věnována obraně filozofie a filozofického života – života, který je otevřen otázkám po posledních příčinách a nespokojuje se s věděním o tom, co lze ovládnout a použít. Jeho práce o tomto tématu mají kritický náboj; jsou obranou volného času, slavení, hry a kultu a varují před tendencí moderní společnosti stát se totálním světem práce.
Pieper se příležitostně označoval za žáka Romana Guardiniho; celý život se vyrovnával s Platónovými dialogy, podle kterých napsal i několik televizních her. Byl rovněž uznávaným znalcem francouzského existencialismu.