Dnes je Josef Hiršal téma, které vzbuzuje velký zájem v různých oblastech. Jak v dnešní společnosti, tak v profesionální oblasti, Josef Hiršal převzal relevantní roli díky svému dopadu na náš každodenní život. Od svých počátků až po dnešní vývoj se Josef Hiršal podařilo upoutat pozornost lidí všech věkových kategorií a nadále vyvolává debaty a diskuse na různých fórech. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Josef Hiršal, analyzujeme jeho důležitost, důsledky a možný budoucí vývoj.
Josef Hiršal | |
---|---|
Narození | 24. července 1920 Chomutičky Československo |
Úmrtí | 15. září 2003 (ve věku 83 let) Praha Česko |
Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
Povolání | jazykovědec, spisovatel, překladatel, básník, vizuální básník a výtvarník |
Ocenění | Cena Jaroslava Seiferta (1992) Cena Toma Stopparda (1986) Medaile Za zásluhy I. stupeň (2001) |
Partner(ka) | Bohumila Grögerová |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Josef Hiršal (24. července 1920 Chomutičky – 15. září 2003 Praha) byl český básník a překladatel.
Narodil se v rodině rolníka a vesnického kapelníka. Tvořil se svou spolupracovnicí a partnerkou Bohumilou Grögerovou. Společně s ní také obdržel v roce 1986 cenu Toma Stopparda za dílo Let let.
Přeložil například Podivuhodné cesty Barona Prášila, přičemž J. Hiršal překládal poezii, zatímco Jiří Kolář prózu, poezii Christiana Morgensterna nebo teoretické texty Maxe Bense (společně s Bohumilou Grögerovou).
Jako tvůrčí duo Hiršal – Grögerová se věnovali především experimentální poezii a v této oblasti patřili v Československu spolu s Jiřím Kolářem a Ladislavem Novákem k nejvýraznějším osobnostem. Kromě vlastní tvorby, reprezentované především sbírkou JOB BOJ, publikovali také překlady zahraničních autorů a uspořádali též několik sborníků, Experimentální poezie (1967), Slovo, písmo, akce, hlas (1967), Vrh kostek (1993). Experimentální poezii se věnovali i teoreticky a proslovili na to téma řadu přednášek. Pozoruhodná je také jejich kniha Co se slovy všechno poví (1964), využívající principy experimentální poezie v knížce pro děti.
V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák.
Zemřel roku 2003 v Praze. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově.
Psal experimentální poezii.
Kromě vlastních překladů především poesie z němčiny do češtiny, se masivně podílel na překladech poesie jiných autorů, když přebásňoval jejich do češtiny přeložené texty. Samostatné překlady publikoval také z rumunštiny a srbštiny.