Mluvit o Jaroslav Cuhra je ponoření se do vzrušujícího a neustále se vyvíjejícího tématu. Od svého vzniku Jaroslav Cuhra vzbuzoval zájem odborníků a fanoušků, kteří zkoumali jeho rozmanité aspekty a dimenze. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Jaroslav Cuhra, od jeho dopadu na společnost až po možné budoucí aplikace. Prostřednictvím podrobné analýzy se snažíme nabídnout komplexní pohled na Jaroslav Cuhra, který se zabývá její minulostí i současností a promítá její potenciální vývoj.
Ing. arch. Jaroslav Cuhra | |
---|---|
Narození | 13. dubna 1904 nebo 13. září 1904 Čestice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 10. července 1974 nebo 9. července 1974 Karlovy Vary Československo |
Místo pohřbení | Břevnovský hřbitov (50°5′8″ s. š., 14°21′10″ v. d.) |
Alma mater | České vysoké učení technické v Praze |
Povolání | architekt, politik a vědec |
Politická strana | KDU-ČSL |
Děti | Jaroslav Cuhra mladší syn |
Funkce | zástupce Parlamentního shromáždění Rady Evropy (1990–1993) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jaroslav Cuhra (13. dubna 1904 Čestice – 10. července 1974 Karlovy Vary) byl český architekt, křesťanský politik, odbojář a politický vězeň.
Narodil se v selské rodině, která se brzy přestěhovala do Plzně. Vystudoval architekturu na České technice v Praze a pracoval jako samostatný architekt. Roku 1934 se zúčastnil soutěže na stavbu kostela na Spořilově a projektoval kostel v Plzni - Skvrňanech, který však nebyl dostavěn. Za války pracoval pro odbojové vedení ÚVOD, jeho bratr Josef byl umučen v Osvětimi. Jaroslav zajišťoval spojení mezi Plzní a Prahou a 10. června 1942 jednal s farářem V. Petřekem o ubytování parašutisty Valčíka v Plzni; Valčík se však rozhodl, že zůstane s ostatními.
Po válce byl Cuhra poslancem Zemského národního výboru za ČSL a náměstkem ministra techniky. V této funkci měl na starosti obnovu československého průmyslu a zejména výstavbu továrny na penicilin v Roztokách u Prahy. Jako známý odpůrce komunismu byl už v dubnu a pak v listopadu 1948 zatčen a v roce 1950 ve vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu na 12 let vězení. Po deseti letech na Borech, na Mírově a v jáchymovských dolech byl roku 1960 amnestován, ale už v červnu 1961 znovu zatčen a odsouzen na 8 let za přípravu křesťanskodemokratické strany. Pro své spoluvězně ve Valdicích pořádal přednášky o své politické filosofii, které se jako motáky podařilo propašovat ven. Podruhé byl amnestován roku 1966, roku 1968 působil v K 231 a snažil se o obnovu ČSL. Zemřel u dcery v Karlových Varech a je pochován na břevnovském hřbitově.
Jeho synem je Jaroslav Cuhra mladší (* 1936), projektant, za normalizace disident a signatář Charty 77, politik za Křesťanskou a demokratickou unii - Československou stranu lidovou a poslanec Sněmovny národů a Sněmovny lidu Federálního shromáždění po sametové revoluci.