V dnešním článku budeme hovořit o Jaroslav Charvát, tématu, které postupem času nepochybně vyvolalo zájem mnoha lidí. K tomuto tématu se přistupovalo z různých úhlů pohledu a vyvolalo ve společnosti širokou diskusi. V průběhu let byl Jaroslav Charvát předmětem studia a výzkumu, což vedlo k důležitým objevům a pokrokům v této oblasti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Jaroslav Charvát a analyzujeme jeho dopad na různé oblasti života. Kromě toho prozkoumáme některé z nejdůležitějších aspektů souvisejících s Jaroslav Charvát s cílem poskytnout komplexní a obohacující vizi na toto téma.
prof. PhDr. Jaroslav Charvát, DrSc. | |
---|---|
Narození | 22. září 1904 nebo 4. listopadu 1862 Třebíč Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 5. září 1988 Benešov Československo |
Místo pohřbení | městské hřbitovy v Benešově |
Národnost | Čech |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Právnická fakulta Univerzity Karlovy Zkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy |
Povolání | archivář, historik, učitel, muzeolog a redaktor |
Příbuzní | Methoděj Charvát (strýc) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jaroslav Charvát (22. září 1904, Třebíč – 5. září 1988, Benešov) byl český historik a archivář, autor učebnic dějepisu a editor vydání spisů Františka Palackého.
Mezi lety 1923 a 1928 vystudoval dějepis a zeměpis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a mezi lety 1931 a 1934 vystudoval Státní archivní školu Praha. V roce 1929 nastoupil na pozici kopisty v Československém státním archivu zemědělském, od roku 1930 do roku 1946 pracoval jako archivář v Archivu národního muzea, to pak mezi lety 1935 a 1945 vedl. Od roku 1945 pracoval jako archivní rada na ministerstvu školství a osvěty. V letech 1946–1949 pracoval na Státním úřadu plánovacím jako vedoucí oddělení školství, vědy a kultury. Od roku 1949 pak působil na ministerstvu školství v Praze, tam pracoval do roku 1950. Od roku 1949 do roku 1953 působil na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde do roku 1950 působil jako vedoucí katedry historie. V letech 1953–1959 působil jako profesor obecných dějin na Vysoké škole pedagogické v Praze. V letech 1953–1955 tamtéž působil jako rektor. Mezi lety 1959 a 1977 působil jako profesor obecných dějin i na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Spolupracoval s Vladislavem Vančurou na Obrazech z dějin národa českého. Editoval Dílo Františka Palackého. Byl redaktorem časopisu Dějiny a přítomnost a Ottova slovníku naučného. Byl členem ČSAV, Československé společnosti historické a Společnosti Národního muzea.
Zemřel 5. září 1988 a byl pohřben na Starém městském hřbitově v Benešově.