V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Ivan Pinkava, tématem, které upoutalo pozornost a zvědavost mnoha lidí po celém světě. Od svých počátků až po svou relevanci dnes byl Ivan Pinkava předmětem studia a debat v různých oborech. V průběhu let se Ivan Pinkava vyvíjel a uplatňoval vliv v různých sférách společnosti a stal se fenoménem velkého zájmu akademiků, odborníků a dokonce i široké veřejnosti. V tomto článku důkladně analyzujeme různé pohledy a přístupy na Ivan Pinkava s cílem nabídnout ucelenou a obohacující vizi tohoto fascinujícího tématu.
Ivan Pinkava si během takřka třiceti let vytvořil vlastní, svébytný vizuální jazyk, který lze ztotožnit s jeho vlastním uvažováním o světě. Figury a zátiší se v jeho díle prolínají, jsou aktualizovaným zrcadlením hlubších myšlenkových procesů navázaných na řeč tradiční západní kultury. Autor cíleně vstupuje do známých ikonografických situací, aby je – někde nepatrně, jinde radikálně – pozměnil, zpřeházel, přejmenoval, vyprázdnil, zastřel nebo jim dal vyniknout v jiném osvětlení. Za dějinnými kulisami nachází cosi společného, platného pro současnost i budoucnost – předobrazy lidské nejistoty pramenící z vlastní tělesné pomíjivosti.
Remains
„Vše se u Ivana Pinkavy nějakým způsobem dotýká jinotajnosti času, jeho artikulace a proměn. Čas je tu postaven do světla lidské zkušenosti. Je nahlížen jako motiv prostorotvorný, mýtotvorný ale i destruktivní. Pinkava podchycuje důsledky vnímání času pro lidské vědomí a pro zkušenost, a to opět ze dvou pohledových úhlů – bezprostředního (osobního) a historického (distančního). Čas je prostorem interpretace a zároveň prostorem skrývání (převlékání) významů. Jsme a žijeme s časem a v čase, ale potřebujeme zároveň obranné mechanismy, které nás chrání před „šokem“ z jeho plynutí.“
Decadence Now !
Zbytky molitanů a staré deky jako odpadky naší skutečnosti. Dojemné a krásné svou zbytečností. Ještě naposledy, dříve než je světlo samo odsoudí k rozpadu nebytí, expozicí světla zrecyklované do svého zvěčnění. Pokus o uniknutí zkáze.
Nechci být více konkrétní, jen bych tak osekal vše, co trčí, vše co se příčí, co nutí k otázce, tedy to, co skrytě sděluje.
Smrtelnost, dusivá uzavřenost, konec – a naděje. Temné světlo, nalézání očistné krásy, zrození nové skutečnosti, hry, neustálé obrozování. Podivný koloběh se zdá být statický a neměnný. Nekonečný pokus o vymanění se z tohoto koloběhu odstředivou silou. Erós jako smrt. Smrt jako erós. Počátek skrze noc se zdá být samozřejmý, iniciace je vědomá. Zkušenost světla.“
Heroes
„…..Teprve v této konfrontaci se ukazuje, proč je Ivan Pinkava skutečně, hlubinně anachronický: Ne proto, že si bere náměty z Bible, parafrázuje Caravaggia a fotografuje pečlivě naaranžované akty. Nýbrž proto, že svým dílem klade tuto nejen absurdní, nýbrž i drzou, směšnou, neodpustitelně naivní otázku po kráse. Nýbrž proto, že nad jeho dílem diváka takováto otázka vůbec napadá. Nýbrž proto, že v jeho díle má divák příležitost naučit se vnímat ony „přebytky“, ony byť i nepatrné nánosy, skvrny, zkreslení a pokřivení, patrná na tělech a tvářích, jako poukazy ke kánonu krásy, který však v naší době nelze zobrazovat jinak než per negationem, než skrze odchylky od něho.“
Projekty
2007 Ivan Pinkava / Salome, Jižní zahrady Pražského Hradu, Praha
2003 Političtí vězni 50. let, Praha, projekt Nadace Galerie Langhans, Praha
1995 Memento Mori, Galerie Rudolfinum, Praha, (společný projekt s Václavem Jiráskem a Robertem V. Novákem)
Samostatné a skupinové výstavy
2023 Full Moon In the Eye, Trafo Gallery, Praha, kurátor: Pavel Dvořák, 12. května - 25. června 2023
2020/21 Ivan Pinkava, Dvojná vazba, Telegraph, Olomouc
2020 Ivan Pinkava, Backtracking, Dům umění, České Budějovice
2019 Inverzná romantika, Kunsthalle Bratislava, Bratislava
2019 Ivan Pinkava - Vojtěch Míča / Vitální kolaps - Vital Collapse, Muzeum Kampa, Praha
2018 Ivan Pinkava - Eliáš Dolejší, Napřed uhořet, GVUO, Ostrava