Ippolito Pindemonte
Téma Ippolito Pindemonte je dnes velmi aktuální a vyvolalo širokou diskusi v různých sektorech společnosti. Aby bylo možné analyzovat jeho dopad a ponořit se do jeho důsledků, je nezbytné zabývat se aspekty, jako je jeho původ, vývoj a důsledky na globální úrovni. V tomto článku se budeme podrobně a objektivně zabývat Ippolito Pindemonte, abychom poskytli široký a úplný přehled tohoto velmi relevantního tématu. Prostřednictvím vyčerpávající analýzy a přehledu různých zdrojů informací je cílem nabídnout kritickou a dobře podloženou vizi, která umožní čtenáři plně porozumět důležitosti a složitosti spojené s Ippolito Pindemonte.
| Ippolito Pindemonte | |
|---|---|
 | |
| Narození | 13. listopadu 1753 Verona |
| Úmrtí | 18. listopadu 1828 (ve věku 75 let) Verona |
| Povolání | básník, prozaik, dramatik a překladatel |
| Národnost | italská |
| Alma mater | Collegio dei Nobili di San Carlo |
| Literární hnutí | klasicismus, preromantismus |
| Příbuzní | bratr Giovanni Pindemonte (1751-1812), básník a dramatik. |
| Vlivy | Ugo Foscolo, Vittorio Alfieri, Thomas Gray a Edward Young |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ippolito Pindemonte (13. listopadu 1753, Verona – 18. listopadu 1828, tamtéž) byl italský básník, prozaik, dramatik a překladatel, jehož díla jsou sice formou klasicistní, ale plná preromantické senzibility.
Život
Pocházel z bohaté aristokratické rodiny. Vzdělání získal na Collegio dei Nobili di San Carlo v Modeně. V mládí také hodně cestoval, roku 1775 po Itálii a v letech 1788–1789 navštívil Londýn, Berlín, Vídeň a Paříž. Francouzskou revoluci zpočátku uvítal, ale její další vývoj sledoval se značnou skepsí.
Ovlivněn Foscolem, Alfierim a anglickými básníky Thomasem Grayem a Edwardem Youngem psal verše, prózy a dramata sice formou klasicistní, ale s preromantickou senzibilitou, projevující se sklonem k melancholii a k poklidnému prožívání samoty. Překládal z latiny, řečtiny, francouzštiny a angličtiny, významný je především jeho překlad Homérovy Odysseii, který vyšel roku 1822.
Vybraná bibliografie
- Saggio di poesie campestri (1788, Venkovské básně).
- La Francia (1789, Francie), oslava počátku Francouzské revoluce.
- Saggio di proae campestri (1795, Venkovské prózy).
- Antonio Foscarini e Teresa Contarini (1797, Antonio Foscarini a Teresa Contarini), veršovaná novela.
- Arminio (1804, Arminius), tragédie.
- Epistole (1805, Epištoly).
- Sermoni poetici (1819, Poetická kázání).
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Slovník italských spisovatelů, Praha: Libri 2004, S. 580.
- ↑ a b Ippolito Pindemonte - Encyclopædia Britannica
- ↑ Ottův slovník naučný. 19. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 2000. S. 751-752.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ippolito Pindemonte na Wikimedia Commons 
Autor Ippolito Pindemonte ve Wikizdrojích (italsky)
