Girolamo Abos je téma, které v posledních letech upoutalo pozornost společnosti. Svým významem v akademické, sociální, politické a technologické oblasti se Girolamo Abos stal bodem neustálých diskusí a nevyčerpatelným zdrojem informací a kontroverzí. Od svých počátků až po současný dopad se Girolamo Abos ukázalo jako mnohostranné téma zahrnující širokou škálu úvah a aspektů. V tomto článku prozkoumáme některé z nejdůležitějších přístupů souvisejících s Girolamo Abos, analyzujeme jeho vliv v různých oblastech a prozkoumáme jeho význam v dnešní společnosti.
Girolamo Abos | |
---|---|
Narození | 15. listopadu 1715 Valletta |
Úmrtí | říjen 1760 (ve věku 44 let) Neapol |
Alma mater | Konzervatoř sv. Onufria v Porta Capuana |
Povolání | hudební skladatel |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Girolamo Abos, také Abosa, Avos či d'Avossa (16. listopadu 1715 Valletta, Malta – říjen 1760) byl maltsko-italský hudební skladatel.
Byl synem Giana Tommasa a Rosy Farrugiové. V roce 1729 začal studovat na neapolské konzervatoři Conservatorio dei Poveri di Gesù Cristo pod vedením Gaetana Greca a Francesca Durante. V roce 1742 debutoval v divadle Teatro Nuovo komickou operou Le due zingare simili. Ve stejném roce se stal po boku Leonarda Lea druhým učitelem na škole Scuola dei Poveri di Gesù a v roce 1743 také spolupracovníkem Ignazio Prota, Leonarda Lea a Francesca Duranta na konzervatoři Conservatorio di Sant'Onofrio a Porta Capuana. V roce 1754 k tomu přidal ještě místo druhého maestra na Conservatorio della Pietà dei Turchini.
V roce 1756 odešel do Londýna, kde působil jako cembalista a dirigent v Italském divadle. V roce 1758 se vrátil do Itálie. Pokračoval v pedagogické činnosti na konzervatoři Conservatorio della Pietà dei Turchini. Jedním z jeho žáků byl Giovanni Paisiello. Kromě toho působil jako varhaník a ředitel kůru v několika neapolských chrámech. Zemřel v říjnu roku 1760 v Neapoli.
Zkomponoval čtrnáct oper, které byly hrány v Neapoli, Římě, Florencii a v Londýně. Nejúspěšnější z nich byla opera Tito Manlio uvedená v Neapoli v roce 1751. Je rovněž autorem celé řady chrámových skladeb. Zkomponoval 7 mší, Stabat Mater, oratoria, litanie a dalších příležitostné skladby.