Dnes budeme hovořit o Erasmus Rotterdamský, tématu, které vyvolalo zájem a diskusi v současné společnosti. Erasmus Rotterdamský je téma, které bylo předmětem studia a analýzy v různých oblastech, od psychologie po politiku, včetně populární kultury a technologie. Tento článek se snaží nabídnout komplexní a aktualizovanou vizi Erasmus Rotterdamský, která se zabývá jeho různými aspekty a jeho dopadem na každodenní život. V tomto směru prozkoumáme nejdůležitější aspekty Erasmus Rotterdamský, prozkoumáme jeho důsledky a možná řešení. Erasmus Rotterdamský je bezpochyby téma, které nenechává nikoho lhostejným a je klíčové mu porozumět do hloubky, abychom lépe porozuměli světu, ve kterém žijeme.
Erasmus Rotterdamský | |
---|---|
Narození | 28. října 1466 Rotterdam |
Úmrtí | 12. července 1536 (ve věku 69 let) Basilej |
Příčina úmrtí | úplavice |
Místo pohřbení | Basilejská katedrála |
Povolání | překladatel, filozof, teolog, esejista, překladatel Bible, spisovatel, Lady Margaret's Professor of Divinity, latinista, římskokatolický kněz a vysokoškolský učitel |
Alma mater | Pařížská univerzita (od 1495) Collège de Montaigu City Gymnasium Turínská univerzita Queens' College Univerzita v Cambridgi College of Sorbonne |
Témata | křesťanská filozofie a humanismus |
Významná díla | Chvála bláznivosti De civilitate morum puerilium The Education of a Christian Prince |
Vlivy | epikureismus Marcus Tullius Cicero Giovanni Pico della Mirandola |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Erasmus Desiderius Rotterdamský, vlastním jménem Gerrit Gerritszoon, (27. října 1466 Rotterdam – 12. července 1536 Basilej) byl holandský myslitel, augustiniánský kanovník a představitel renesance a humanismu.
Holandský filolog a filozof Erasmus se narodil roku 1466 zřejmě v Rotterdamu. (Novější výzkumy však ukazují, že se mohl narodit též v Goudě jako Geert Geertsen. Údajně se mylně domníval, že jméno Gerrit pochází ze slova „toužit“, a proto si zvolil latinizované jméno Desiderius.) Patřil mezi nejvýznamnější a nejvlivnější představitele evropského humanismu, je považován za předchůdce reformace, ačkoli sám se stavěl velmi kriticky k jejím projevům (opustil například kvůli reformě basilejské univerzity svou milovanou Basilej). V náboženských sporech první poloviny 16. století byl přívržencem náboženské tolerance.
Nejprve byl augustiniánským řeholníkem, od roku 1492 byl po svém kněžském svěcení ve službách biskupa v Cambrai. V letech 1495 až 1499 studoval v Paříži, jako kněz procestoval celou Evropu a stal se slavným učencem. Mezi roky 1506 a 1509 žil v Itálii a mezitím pobýval v Nizozemí a Anglii. V letech 1514 až 1521 žil v Basileji, odkud vycestovával, aby nechal u svého přítele Johanna Frobena tisknout své knihy. Od roku 1524 opět bydlel v Basileji, avšak po získání města na stranu reformace Ulricha Zwingliho odešel na protest do Freiburgu. Zemřel na tyfus. Pohřben byl v basilejské katedrále.
Erasmus vyhlašuje nové chápání úkolů a způsobů filozofování, nazývaje svou soustavu mravnosti "filozofií Kristovou"
Prvním vážnějším Erasmovým dílem je Enchiridion militis christiani (Příručka křesťanského vojáka, 1503). V této krátké práci se Erasmus snažil vytvořit pohled na normální křesťanský život, který posléze po zbytek svého života dotvářel. Za hlavní zlo doby považoval formalismus, respekt k tradicím bez ohledu na skutečné Kristovo učení. Nabídl řešení: každý se má v každém okamžiku bez obav ptát, co je zásadní a co je důležité.
Svým nejznámějším spisem, satirou Chvála bláznivosti (Encomium moriae, 1509), se s výsměchem i vážností věnoval hluboce zakořeněným omylům doby a barvitě je vyobrazoval. Je napsán formou monologu, personifikovanou Bláznivostí kritizuje autor různé vrstvy společnosti – především církev, učence, krále a filozofy. Autor prokázal znalost klasické antické literatury a bible i v poměrech tehdejší Evropy. V díle ironickým způsobem upozorňoval na nedokonalost lidí.
Roku 1516 vydal knihu O výchově křesťanského vladaře (Institutio principis christiani), jejíž vydání inicioval zřejmě jeho třetí a poslední pobyt v Anglii téhož roku. Knihu věnoval jako radu mladému králi Karlu V. Obecné principy cti a upřímnosti aplikoval Erasmus na konkrétní úkoly knížete, kterého zobrazil jako služebníka svého lidu. Dílo bývá srovnáváno s Machiavelliho Vladařem (1537) jako nejvýznamnějším spisem o vládě 16. století. Je vhodné obě díla porovnat. Machiavelli uváděl, že k udržení vlády politickou sílou je pro knížete bezpečnější být obávaný než milovaný. Erasmus dával přednost opačnému stanovisku a uváděl, že vladař potřebuje pro spravedlivé a shovívavé vládnutí všestranné vzdělání a musí se vyvarovat jakékoli formy útisku.
Erasmus stál jakožto kritik a vydavatel u počátků moderní filologie. Stanovil mimo jiné také v současnosti používanou (ačkoli nesprávnou), tzv. „humanistickou“ výslovnost klasické řečtiny. Okolo roku 1505 se v návaznosti na Lorenza Vallu začal věnovat biblické filologii a roku 1516 vydal kritické vydání řeckého textu Nového zákona s vlastním latinským překladem a poznámkami. Tuto knihu věnoval papeži Lvu X. a pro její vydání užil nově obnovených rukopisů. Ve druhém vydání zavedl pro pojmenování Nového zákona v latině namísto termínu instrumentum dnes běžné testamentum. Erasmova kritického textu použili např. pro anglický překlad překladatelé krále Jakuba I. (King James Bible), z prvních českých překladů jej použil Václav Beneš Optát. Erasmův text byl později označován jako textus receptus. Kromě prvního vydání se Erasmus zasloužil o další vydání v letech 1522, 1527 a 1535.
Erasmovy reformační aktivity nebyly vítány ani z katolické, ani z reformační strany. Poslední roky jeho života byly poznamenány spory s těmi, kteří mu dosud byli sympatičtí. Mezi nimi byl význačný především spor s Ulrichem von Hutten, výrazným géniem, který se přidal na Lutherovu stranu. Erasmus Ulricha obvinil, že překroutil či nepochopil jeho výroky ohledně reformace a opakuje svou pozici nestranit žádné ze stran.
Nejvýznačnější prací posledních let Erasmova života je Ecclesiastes (Kazatel, 1535), v níž popsal kázání jako nejdůležitější úkol křesťanského kněze. Krátký traktát z roku 1533 Příprava na smrt pak poukazoval i na jiné Erasmovy důrazy a tendence, když se snažil vyzdvihnout dobrý život jako nezbytnou podmínku šťastné smrti.
Krátce před smrtí sepsal knihu De puritate ecclesiae christianae (Čistota křesťanské církve), v níž se snažil obě znepřátelené strany v reformačních sporech usmířit. V některých svých snahách byl považován též za předchůdce osvícenství.
Katolická církev zařadila několik spisů Erasma Rotterdamského na Index zakázaných knih, kde byly uváděny až do konce 19. století.[pozn. 1] Index z roku 1900 a vydání následující už díla Erasma Rotterdamského neuvádějí, ale podle všeobecných předpisů zápovědi cenzurovaných knih platilo jejich odsouzení dle jiných předpisů i nadále.