V následujícím článku se ponoříme do vzrušujícího světa Charles Taylor (filozof) a prozkoumáme jeho mnohé aspekty. Od jeho zajímavého původu až po jeho současné dopady se ponoříme do tohoto tématu, abychom odhalili jeho tajemství. Prostřednictvím vyčerpávající analýzy a kritického přístupu se snažíme osvětlit Charles Taylor (filozof) a nabídnout našim čtenářům komplexní a informovaný pohled na toto fascinující pole. Připojte se k nám na této prohlídce Charles Taylor (filozof) a objevte vše, co se skrývá za tímto záhadným vesmírem.
Charles Taylor | |
---|---|
Narození | 5. listopadu 1931 (92 let) Montréal |
Alma mater | McGillova univerzita Balliolova kolej Selwyn House School |
Povolání | spisovatel, filozof, vysokoškolský učitel, sociolog a politolog |
Zaměstnavatelé | Severozápadní univerzita McGillova univerzita Montréalská univerzita |
Ocenění | Rhodes Scholarship (1952) Molsonova cena (1991) Prix Léon-Gérin (1992) Hegelova cena (1997) velkodůstojník Národního řádu Québecu (2000) … více na Wikidatech |
Politická strana | Nová demokratická strana |
Nábož. vyznání | katolická církev |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Charles Margrave Taylor (5. listopadu 1931, Montreal) je kanadský sociolog, politický vědec a filozof a římský katolík. Zabývá se hlavně politickou filozofií, etikou a dějinami filozofie, několikrát také sám kandidoval v parlamentních volbách. Většinou bývá pokládán za komunitaristu.
Studoval na McGill university v Montrealu a v letech 1953–1961 v Oxfordu, kde se pak stal také učitelem a profesorem. Souběžně byl také profesorem politických věd a filozofie na McGill university až do svého penzionování. Působí jako profesor práva a filozofie na Northwestern university v Evanstonu u Chicaga. V 60. letech 20. století třikrát neúspěšně kandidoval do kanadského parlamentu za sociální demokracii (New democratic party). V Kanadě byl několikrát vyznamenán a v roce 2007 obdržel Templetonovu cenu za příspěvek k humanitním vědám.
Důkladně se zabýval Hegelem a dále byl ovlivněn také Heidegger, Merleau-Pontym a Wittgensteinem. Ve svém nejznámějším díle „Zdroje já“ (Sources of the Self, 1989) polemizuje s představou izolovaného lidského individua a naopak vyzvedá význam druhých při formování lidské osoby. Odmítá také názor, že je člověk jakoby ostře oddělen od okolního světa a proti tomu ukazuje, jak je člověk vždy již do svého světa zasazen, především svou tělesností. V etické oblasti se snaží uplatnit myšlenku autentičnosti a nepodmíněného respektování jinakosti druhého. Odtud také pramení jeho zájem o pluralismus a multikulturalismus.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Taylor (philosopher) na anglické Wikipedii.