V dnešním světě je Carl Auer von Welsbach téma, které vzbudilo velký zájem a debatu v různých oblastech. Ať už akademický, politický, sociální nebo kulturní, Carl Auer von Welsbach upoutal pozornost odborníků i občanů. Jeho relevance a význam se postupem času vyvíjely, což ukazuje jeho dopad na současnou společnost. Tento článek si klade za cíl ponořit se do různých dimenzí Carl Auer von Welsbach a prozkoumat jeho důsledky, výzvy a možná řešení. Od svého vzniku až po jeho dopad na současnost představuje Carl Auer von Welsbach zásadní téma, které si zaslouží být analyzováno a probráno do hloubky.
Carl Auer von Welsbach | |
---|---|
Narození | 1. září 1858 Vídeň |
Úmrtí | 4. srpna 1929 (ve věku 70 let) Mölbling |
Alma mater | Univerzita Heidelberg |
Pracoviště | Univerzita Heidelberg |
Obory | chemie, Ferocér, gas mantle, neodym, didymium a praseodym |
Ocenění | medaile Elliotta Cressona (1900) Prsten Wernera von Siemense (1920) medaile Wilhelma Exnera (1921) Národní síň slávy vynálezců (2011) |
Rodiče | Alois Auer von Welsbach |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Carl Auer von Welsbach (1. září 1858, Vídeň – 4. srpna 1929, Mölbling) byl rakouský chemik a podnikatel.
Objevil čtyři chemické prvky: neodym, praseodym, ytterbium a lutecium a vynalezl žíhací punčochu pro plynové osvětlení, použití kovového vlákna v žárovce a materiál na výrobu kamínků do zapalovačů. Založil společnosti Treibacher Industrie AG a Auer-Gesellschaft v Berlíně, a je autorem značky OSRAM.
Jeho otec Alois Auer von Welsbach pocházel ze skromných poměrů a vyučil se knihtiskařem. V letech 1841 až 1864 řídil Dvorní a státní tiskárnu ve Vídni. Pod jeho vedením získala tiskárna věhlas a bylo zavedeno několik nových výrobních postupů, které sám vynalezl. Za své zásluhy byl dva roky po narození syna povýšen do šlechtického stavu.
Auer studoval chemii ve Vídni a v Heidelbergu. Zde, v laboratoři profesora Adolfa Liebena, začal s výzkumem kovů vzácných zemin. Po ukončení studia, v květnu 1882, se vrátil do Vídně, kde ve své práci pokračoval. Opakovanou frakční krystalizicí v roce 1885 rozpoznal, že didym, do té doby považovaný za samostatný prvek, je sloučeninou neodymu a praseodymu.
Po dalších pokusech s kovy vzácných zemin si nechal patentovat Auerovu punčošku pro plynové lampy, která významně zlepšila jejich osvětlovací vlastnosti. Následně se zabýval vylepšením žárovky s uhlíkovým vláknem, které nahradil kovovým – z osmia.
V roce 1903 vynalezl ferrocerium, slitinu do křesacího kamínku (původně tvořenou ze 70 % cerem a z 30 % železem). Od roku 1907 se používá v zapalovačích.
V roce 1905 – nezávisle na Urbainovi – objevil ytterbium a lutecium.
10. března 1906 přihlásil Welsbach značku OSRAM pro elektrické žárovky a obloukové lampy u císařského patentového úřadu v Berlíně.
V roce 1899 se oženil s Marií Nimpferovou, se kterou měl čtyři děti. V roce 1893 koupil od herečky Marie Geistingerové zámek Rastenfeld (dnes zámek Welsbach) v Mölblingu a po smrti Bunsena získal jeho knihovnu.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carl Auer von Welsbach na německé Wikipedii.