Andrej Krob

V dnešním světě je Andrej Krob téma, které vyvolalo velký zájem a debatu. Od svých počátků až po svou relevanci dnes byl Andrej Krob předmětem studia a výzkumu odborníků z různých oborů. Jeho dopad na společnost, kulturu a ekonomiku byl významný a jeho vliv se rozšířil do celého světa. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Andrej Krob, od jeho vývoje v průběhu času až po jeho důsledky v současném světě. Budeme analyzovat její důležitost a zamyslíme se nad její relevanci v současném kontextu s cílem poskytnout ucelenou a aktualizovanou vizi na toto téma.

Andrej Krob
Andrej Krob (2016)
Andrej Krob (2016)
Narození14. dubna 1938 (86 let)
Cheb
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánírežisér a kameraman
ChoťAnna Freimanová
DětiSylvie Krobová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jeho manželka Anna Freimanová

Andrej Krob (* 14. dubna 1938 Cheb) je český divadelní scenárista, herec a režisér, příslušník generace Divadla Na zábradlí šedesátých let. Mimo divadelní práce je známý svými občanskými postoji, podepsal Chartu 77, spoluzakládal Originální Videojournal, který dokumentoval obrazem situaci v Československu do konce roku 1989 nejen v prostředí disentu. Je považován za „dvorního“ režiséra Václava Havla. Po roce 1970 bylo autorovi zakázáno publikovat a být uváděn na jevištích českých divadel. Krobovo jméno je významně spojeno s českou pantomimouCtiborem Turbou a Borisem Hybnerem, silněji pak s Divadlem Járy Cimrmana.

Původ a rodina

  • Ze strany otce je potomkem katolických německých imigrantů (rod se usídlil v Mutějovicích v době otevírání uhelných dolů v 18. století). Rodina otce po roce 1867 migrovala dále na Volyň (jiná část do USA). Patřila k prvním usedlíkům v Malíně (stavení 28). Po roce 1880 podobně většině českých katolíků v Rusku přijala pravoslaví (násilná rusifikace). Děd Andreje Kroba, Jeroným, byl obchodníkem. Babička Anna Krobová pocházela z Turnovska a na Volyň byla prodána jako nevěsta. V době seznámení s J. Krobem, se kterým založila početnou rodinu (pět dětí), byla vdovou. Anna Krobová se stala aktivní členkou české komunity na Ukrajině, především v Kyjevě. Zastupovala předsedkyni spolku českých dam, působila ve zdravotní službě České družiny, byla členkou školních komitétů a podporovala českou vzdělanost. V letech 1922–1927 byla vězněna bolševiky na Ljublance v Moskvě. Rodina se vrátila do ČR v roce 1928. Anna Krobová obdržela za své zásluhy o český stát od prezidenta Masaryka „Revoluční medaili“. Otec Jeroným Krob studoval v Kyjevě (diplomacie, stavitelství), své vzdělání dokončil v Praze na ČVUT. Krobova matka pocházela z ruské rodiny usazené v Moskvě. Byla dcerou jednoho z čelných představitelů ruského dorevolučního družstevního hnutí N. M. Michajlova, člena moskevské dumy a vlády, poradce ministra zásobování Prozatímní vlády, esera, zednáře, který po roce 1907 strávil pět let ve vyhnanství za účast v revolučním hnutí 1905 až 1907. Michajlov byl po roce 1917 veřejně označen za nepřítele sovětského režimu v novinách Pravda (1920) a stejně tak v knize Golinkova „Pravda o vragach naroda“. V roce 1922 byl donucen k emigraci společně s celým vedením Centrosujuzu (ústředí družstev), kde zastával funkci obchodního ředitele. Poté žil v Paříži, Londýně a v Praze, kde působil v ruském zahraničním archivu. BJako člen ZEMGORU byl pověřený otázkami utečenců v Řecku a Československu, v roce 1928 byl členem revizní komise v Paříži a členem zednářské lože. Děti Michajlova žily z části v Řecku, nejmladší se vzdělávaly v RČS. Bratr matky, tajemník agrárního politika Maslova, byl z Prahy unesen v roce 1945 a strávil 16 let v sovětských táborech.
  • Andrej Krob se vyučil montérem mostních konstrukcí, po dvouleté základní vojenské službě a krátkém období práce na vodních vrtech v Adršpachu je jeho osud pevně spojen s českým divadlem.
  • Andrej Krob má čtyři dcery. Osvojenou Lucii, a vlastní dcery šansoniérku a herečku Sylvu Krobovou, Terezu Krobovou a Kateřinu Krobovou, scenáristku a dramaturgyni (ČT). Manželkou Andreje Kroba je Anna Freimanová, sestra herečky Veroniky Freimanové. Anna Freimanová byla dlouhé období (od 70. let 20ů století) osobní asistentkou Václava Havla a dnes spravuje jeho literární odkaz v Knihovně Václava Havla. Sestra Andreje Kroba, Marina Bačkovská, je překladatelkou a tlumočnicí. Jejím manželem byl generál Ing. Jan Bačkovský. Andrej Krob je strýcem jedné z výrazných postav současného českého výtvarného umění akademického malíře Jana Bačkovského.

Aktivity Andreje Kroba

Divadlo Na zábradlí

Od roku 1963 Krob působil v Divadle Na zábradlí (DNZ) jako vedoucí jevištní techniky, asistent a herec. Zde se znovu potkal s Václavem Havlem, s nímž předtím absolvoval základní vojenskou službu. Jejich vztah byl později zpečetěn místem Hrádeček u Vlčic, kde si vedle rodinné chalupy Krobů kupuje venkovský dům i Václav Havel a kde později vzniká fenomén Hrádeček jako jedno z center kulturního života v době normalizace. Osobní vztah s Václavem Havlem nejlépe dokumentuje skutečnost, že manželé Krobovi byli posledními hosty rodiny Havlových před smrtí Olgy Havlové a A. Krob byl také jedním z těch, kdo později strávil s Václavem Havlem poslední týdny, dny a hodiny jeho života.

V Divadle Na zábradlí došlo k osudovému setkání s režisérem Janem Grossmanem i Liborem a Anettou Fárovými. Krob se díky Grossmanově metodě práce podílí na jeho inscenacích drobnými nápady i mikrorežiemi. Jejich vztah byl vztahem učitele a žáka... V roce 1966 se Krob při vystoupeních v DNZ seznámil s Leonidem Jengibarovem, arménsko-ruským mimem, který tehdy svým projevem okouzlil Prahu. I díky svému částečně ruskému původu se Krob stává Jengibarovým přítelem a pražským průvodcem. V roce 1967 Krob z Divadla Na zábradlí odchází pro neshody s nadřízeným i ředitelem Vladimírem Vodičkou.

V roce 1975 se nakrátko vrací do DNZ jako šéf jevištní techniky Pantomimy Ladislava Fialky ale po provedení Žebrácké opery (od několik let zakázaného autora Václava Havla) v Horních Počernicích byl okamžitě propuštěn. Událost je spojena s Divadlem Na tahu, které se schází poprvé schází v roce 1974. Představení sehráli členové souboru: Viktor Spousta, Jan Hraběta, Jan Kašpar, Jana Tůmová, Lída Michalová, Zdena Žďárská, Jana Řípová-Sekyrová, Zina Kuščynská, Anna Kotková, Renata Wernerová-Medunová, Ivana Losová-Vostárková, Saša Bačkovský, André Černoušek, Prokop Voskovec, Jiří Hasák a Alena Hasáková. Technicky představení zajišťovali Aleš Konarovský, Karel Bureš a rodinní příslušníci. Krob v roce 1974 zakládá tradici Zahradních slavností na Hrádečku.

Počernické představení se setkalo s živým zájmem StB. Andrej Krob byl spolu s Annou Kotkovou, Ivanou Losovou-Vostárkovou, Sašou Bačkovským a dalšími vyslýchán StB, část souboru byla perzekvována, stejně jako někteří z diváků... V té době byl tedy Andrej Krob již aktivní v disentu a stal se objektem dlouhodobého zájmu Státní bezpečnosti.

Zámek Březnice

Po odchodu z DNZ v roce 1967 začal Krob působit jako kastelán na zámku Březnice. Zde založil spolu s učitelkou českého jazyka amatérské divadlo složené ze studentů místní střední školy. Toto divadlo bylo oceněno za provedení hry „Král Ubu“ na festivalu amatérských divadel v Hronově i na festivalu amatérských souborů v Belgii. Premiéry inscenace v Březnici se na Krobovo pozvání účastní Jan Grossman i Václav Havel. Kvalita představení i Krobův dramaturgický přístup k inscenaci vede Jana Grossmana k naléhavé výzvě, aby se Andrej Krob okamžitě vrátil do Divadla Na zábradlí.

Reduta

Po invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl umělecký šéf činohry Divadla Na zábradlí Jan Grossman z divadla propuštěn a nastupující normalizace na divadlo krutě dopadla. Krob zprvu spolupracoval s Grossmanovým nástupcem J. Gilarem, ale po jeho emigraci odešel a stal se šéfem techniky Pantomimy Aldreda Jarryho v pražské Redutě. Už v roce 1968 se v průběhu pantomimického festivalu seznámil se Ctiborem Turbou a Borisem Hybnerem, posléze pak s Richardem Rýdou, Josefem Platzem a Bolkem Polívkou, se kterými pak v Redutě spolupracoval na Turbových a Hybnerových individuálních projektech i po rozpadu tohoto souboru. A. Krob s nimi podnikal i četné zahraniční cesty. Byl rovněž členem legendárního Cirkusu Alfred (1973–1979), kterým se Ctibor Turba stává jedním z věrozvěstů Nového cirkusu.

Originální videojournal

Na přelomu let 1976/1977 se Krob stal jedním z prvních signatářů Charty 77, po vyhození z DZN opustil i ostatní divadelní projekty a živil se po dlouhou dobu jako montér těsnění oken. Spoluzakládal Originální videojournal, který dokumentoval život českého disentu.

Divadlo Járy Cimrmana

Od první poloviny 70. let se stává také členem souboru Divadla Járy Cimrmana a přivádí do souboru Jana Hrabětu, Jana Kašpara, Václava Kotka a další. Hrál v těchto rolích:

Od této doby se datuje jeho velmi silné a pevné přátelství s Ladislavem Smoljakem, které vyvrcholí Smoljakovou účastí na práci Krobova Divadla na tahu po roce 1989. Ke Krobově návratu došlo v 90. letech kdy alternoval chvíli Smila Fleka z Nohavic v Blaníku a dvakrát sehrál i Aloise Formánka v Lijavci. Brzy divadlo opět opouští. Od roku 2013 pak vystupuje v Českém Nebi v roli Praotce Čecha.

Po roce 1989

Po roce 1989 se plně věnoval divadelní režii. Jako divadelní režisér hostoval v mnoha českých i zahraničních divadlech. Mezi význačné práce patří i inscenace Havlových her na profesionálních scénách: hry „Audience“, „Vernisáž“ a „Žebrácká opera“ v Polsku v divadle C. K. Norwida v Jelení Hoře, „Pokoušení“, „Vyrozumění“, „Odcházení“ v Klicperově divadle v Hradci Králové, „Largo desolato“ v Karlových Varech, či „Ztížená možnost soustředění“ v Divadle na zábradlí. Režíroval také Shakespearova Hamleta v divadle v Chebu a v Klicperově divadle v Hradci Králové inscenoval hru Josefa Topola „Sbohem, Sokrate“. Novou éru Krobovy práce začíná spolupráce s dramatikem René Levínským. Spolupracuje s „Nejhodnějšími medvíky“ z Hradce Králové, Billbo Campagnie Jiřího Reidingera. V prosinci roku 2005 vystoupil s Václavem Havlem v pořadu ČT dramaturga Jana Kratochvíla (syn M. V. Kratochvíla, spolupracovník Ctibora Turby, klíčová postava projektů Cirkus Alfred, Divadelní pouť a dalších) „Noc s Andělem“, ve kterém oba odhalili zákulisí svého vztahu. V pořadu vystoupili také Ladislav Smoljak a Sylvie Krobová. Pořad byl připraven ve spolupráci se Sašou Bačkovským.

Andrej Krob také natočil několik dokumentárních snímků pro Českou televizi, mezi jinými seriál jedenácti dílů pro cyklus „Samizdaty“ a sedm dílů pro „Ateliéry“ či hodinový dokument „Magor“. Prací Andreje Kroba je dokumentární film „Fenomén Hrádeček aneb Strašidla pod Břečtejnem“ natočený v r.2006 ve spolupráci s Jiřím Reidingerem a producentem Čestmírem Kopeckým.

Andrej Krob byl pedagogem Vyšší odborné školy herecké v Praze.

Dvorním výtvarníkem Krobových inscenací je scénograf Jan Dušek.

Poslední inscenací Andreje Kroba je Havlova hra „Asanace“ v Klicperově divadle, jejíž premiéra patřila k vrcholným divadelním zážitkům sezóny 2016. Na této inscenaci se neprojevil vztah Andreje Kroba s Dagmar Havlovou, který lze, nehledě na silnou podporu vztahu Dagmar Veškrnové a Václava Havla ze strany Andreje Kroba, dnes považovat za krajně napjatý ze strany dramatikovy vdovy. Inscenace byla málem zmařena vysokými finančními nároky nositelky autorských práv.

Andrej Krob patří k silným osobnostem českého divadla, které vzešly z pionýrské doby divadla malých forem z počátku 60. let. Jeho osud je jakoby odvozen z divadelního světa génia Jana Grossmana. Pro divadlo objevil mnoho talentů. Vytvořil si osobitý styl režijní práce s neherci, jehož prvky uplatňuje i při práci s profesionály.

Nyní působí v Divadle Járy Cimrmana v představení České Nebe. Zdědil po Janu Kašparovi roli Praotce Čecha.

Odkazy

Reference

  1. a b RŮŽIČKOVÁ, Alice. Český dokumentární film v 80. letech "Originální Videožurnál"P . Praha: KDT/FAMU, 2000/2001 . Dostupné online. 
  2. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 274. 

Literatura

  • Alternativní kultura: Příběh české společnosti 1945–1989. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 610 s. ISBN 80-7106-449-1. 
  • BERNARD, Jan. Filmaři disentu: Michal Hýbek v paměti archivů a přátel. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2020. 295 s. ISBN 978-80-7331-548-1. 

Externí odkazy