Martin Bucer

V dnešním světě se Martin Bucer stalo tématem velkého zájmu a významu. Ať už se jedná o jeho dopad na společnost, jeho vliv na populární kulturu nebo jeho význam v akademické sféře, Martin Bucer je tématem, které přitahuje pozornost široké škály publika. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Martin Bucer, analyzujeme jeho důležitost, historii a význam v dnešním světě. Od svých počátků až po vývoj v současnosti zanechal Martin Bucer v našich životech nesmazatelnou stopu a zaslouží si být studován a pochopen v celé své komplexnosti. Doufáme, že prostřednictvím podrobné analýzy vneseme světlo do tohoto tématu a poskytneme našim čtenářům širší a hlubší vhled do Martin Bucer.

Martin Bucer
Narození11. listopadu 1491
Sélestat
Úmrtí28. února 1551 (ve věku 59 let) nebo 1. března 1551 (ve věku 59 let)
Cambridge
Alma materUniverzita Heidelberg
Povoláníteolog, spisovatel, vysokoškolský učitel a protestantský reformátor
ZaměstnavateléUniverzita v Cambridgi
Heidelberg
Nábož. vyznáníkalvinismus
ChoťWibrandis Rosenblatt
FunkceRegius Professor of Divinity
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martin Bucer, též Butzer nebo Bucerus, (11. listopadu 1491 Sélestat, Alsasko, v současnosti Francie – 28. února 1551 Cambridge, Anglie) byl německý náboženský reformátor a teolog usazený ve Štrasburku, jehož názory ovlivnily všechny tradiční směry protestantismu.

Původně byl členem dominikánského řádu, ale poté co se setkal s naukou Martina Luthera, z řádu roku 1518 odešel a s podporou šlechtice Franze von Sickingen začal pracovat pro reformaci. Začal ve Wissembourgu v Alsasku, narazil tam však na odpor, byl vyloučen z římskokatolické církve a musel uprchnout do Štrasburku. Snažil se o zprostředkování mezi názory Luthera a Ulricha Zwingliho a také o shodu s kalvinisty, a tak se stal předchůdcem vnitroprotestantského ekumenismu. Roku 1549 musel následkem šmalkaldské války odejít do exilu do Anglie, kde ovlivnil formování anglikánské liturgie a kde v roce 1551 zemřel.

Bucerovy spisy došly obliby také v jednotě bratrské a někteří bratří si s Bucerem dopisovali, jmenovitě Jan Augusta a Arnošt Krajíř z Krajku. Matěj Červenka ho z pověření jednoty navštívil ve Štrasburku. Bucer kladně hodnotil zejména přísnou mravní kázeň, která panovala v bratrských sborech. Jeho knihu Von der wahren Seelsorge und dem rechten Hirtendienst přeložili bratří do češtiny, a to s jistými úpravami, k nimž dal autor svolení. Spis vyšel v roce 1545 pod názvem Kniha o opravdové péči o duše a o pravé službě pastýřské.

Od počátku velké vojny o večeři Páně v letech dvacátých až do smrti v anglickém vyhnanství stravuje „fanatik svornosti“ nejlepší své schopnosti v duchu Erasmově ve vysilujícím zápase proti fanatikům nenávisti na obojím křídle světové reformace, kteří ji hrozili strhnout do zkázy. V tomto úsilí neznal Bucer únavy ani oddechu. Byl nevyčerpatelný ve vymýšlení formulí, jež by vyhověly oběma stranám, nezdolný v trpělivosti s Lutherem a Zwinglim i jejich žáky, kteří ho zahrnovali útoky a urážkami a vyčítali mu zradu, a nedal se mýlit trpkostmi a hrubostmi odpůrců v síle přesvědčení, jež sdílel s Erasmem a nevědomky s Bratřími, že podstata křesťanství, ten pojem razil první, není v hledání čistého učení, ale čistého života.

František Michálek Bartoš, Jednota a reformátoři

Odkazy

Reference

  1. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 4. díl. V Praze: J. Otto, 1891. 1026 s. cnb000277218. S. 828.
  2. ŘÍČAN, Rudolf a MOLNÁR, Amedeo. Dějiny Jednoty bratrské. 1. vyd. Praha: Kalich, 1957. 518 s. cnb000439830. S. 162–163.
  3. BUTZER, Martin, ŘIHEL, Vendelín a ROH, Jan. Knjha o Oprawdowé Péčy o Dusse, a o prawé službě Pastýřské: yak by w Cjerkwi Krystowě zřjezena a wykonáwána býti měla. W této Knjze naydessty wlastnje prostředky, skrze kteréž my, od těch tak žalostných a sskodliwých rozdělenj a roztrhánj Náboženstwje, k prawému sgednocenj Cjerkwe A gegjemu prawému Křesťanskému řádu zase přigijti muožeme. Překlad Urban Němec. Wytisstiena w Lithomyssli: Allexander ; ten Pátek po Rozeslánij Aposstoluow, 1545. , CXXXVIII listů. Dostupné online
  4. BARTOŠ, František Michálek. Jednota a reformátoři. In: ŘÍČAN, Rudolf et al. Jednota Bratrská 1457-1957: sborník k pětistému výročí založení. Vyd. 1. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1956. 304 s. cnb000727994.

Literatura

  • LANE, Tony. Dějiny křesťanského myšlení. Překlad Jiří Bartoň. 1. vyd. Praha: Návrat domů, . 286 s. ISBN 80-85495-47-3. S. 154–156.
  • MOLNÁR, Amedeo. Čeští bratři a Martin Bucer: listy kritického přátelství. . Praha: Komenského evangelická bohoslovecká fakulta, 1972. 85 stran. cnb000439354.
  • MOLNÁR, Amedeo. Na rozhraní věků: cesty reformace. 2. vyd., V Kalichu 1. Praha: Kalich, 2007. 414 s. ISBN 978-80-7017-076-2. S. 297–333.
  • MOLNÁR, Amedeo. Pohyb teologického myšlení: Přehledná dějiny dogmatu: Skripta pro stud. účely Komenského evangelické bohoslovecké fak. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1982. 440 s. cnb000404239. S. 339–341.
  • MOLNÁR, Amedeo, ed. Slovem obnovená: čtení o reformaci. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1977. 265 s. cnb000460704. S. 192–196.
  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 4. díl. V Praze: J. Otto, 1891. 1026 s. cnb000277218. S. 828.
  • WERNISCH, Martin. Politické myšlení evropské reformace. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2011. 444 s. ISBN 978-80-7429-039-8.

Externí odkazy